O tom, co Špotáková v Londýně už stihla. Házet jsme byli jen jednou, tréninků už je málo, tak čtyřicet padesát minut. V pondělí šla Bára poslední fázi, tónovat před úterní kvalifikací. Bude házet v první skupině, takže musí vstát brzo, tak kolem šesté, aby se probrala. Ale připraví se, hodí první pokus a nazdar. Tak by to bylo ideální.
O důležitosti kvalifikace. Myslím, že na taktiku hrát nejde, nemůže házet na půl plynu, tam si člověk musí hlídat základní věci, nejet hop trop. Ale je zkušená, musí udělat normální rozběh, dobrý úhel a nepřešlápnout. Nepředpokládám, že bude nutné hodit 62 metrů.
O kotli diváků už při kvalifikaci. Může se to projevit, ale je to spíš pozitivní. V tomhle beru Londýn z pohledu atletiky jako fenomenální a srovnatelný se Sydney.
O sektoru. Při rozcvičovacím pokusu je potřeba se podívat, jak blízko je u čáry, a posunout to. Je lepší odhazovat dál než úplně blízko. Vícebojařky taky nepřešlapovaly. Navíc ženská náběhová rychlost přece jen není taková, to jen Bára běží rychleji.
O trémě. Tu má člověk před olympiádou vždycky malinko větší, ale na tréninku byla dobře naladěná. Přijel její přítel Lukáš, to udělá dobře.
O kandidatuře Špotákové do rady sportovců MOV. Ona už se tady moc nemůže angažovat, volba má svoje regule. Jediný problém je v tom, že 9. srpna bude znám výsledek a to je zrovna den finále. To je dost nepříjemné, nechtěl bych, aby věděla, jak to dopadlo. Musí se soustředit jen na závod. Ale dostat se tam bude hodně složité, protože zvolen bude jen jeden atlet.
O dalším medailovém želízku - Víťovi Veselém. Jde pořád nahoru, tělo mu dobře funguje, je to čím dál lepší. I on trénoval jednou a byl to pěkný trénink, líbil se mi, i vzdálenosti byly dlouhé. Když chytí den, bude to hodně zajímavé.
