"Dost lidí se mě ptalo, proč riskuju, když je to olympijská sezona? Ale já si řekla: Zkusím to, jdu do toho." S nápadem přišla už v dubnu za ředitelem běžeckého úseku Čestmírem Skrbkem. "Povídala, že by se ráda přidala k Neumannové, že by zkusila trénovat pod Frühaufem," vzpomíná Skrbek. "Zřejmě se všichni tři domluvili na mistrovství světa v Lahti, tam to dozrálo."
Ti, co obě běžkyně platí, souhlasili. Frühauf je trenérem Dukly Liberec, tam patří i Neumannová, kdežto Rajdlová závodí za Sportovní klub policie v Jablonci, spadající pod ministerstvo vnitra. Běžeckému úseku svazu i trenérské radě nezbývalo než souhlasit. Ozývaly se varovné hlasy: změnit trenéra a systém přípravy, celý režim, to je pro Rajdlovou krok do neznáma, silně riskantní v olympijském roce.
"Hned všichni nevýskali a převážil názor: až po olympiádě," říká šéf Skrbek. "Ale nechtěli jsme dělat problémy." Do Rajdlové, vytržené z kempu v Jablonci, se investovaly stejné peníze jako do Neumannové, měla i svůj "alpský domek", stan simulující vyšší nadmořskou výšku. Bydlela v počátku přípravy s Neumannovou na šumavském Zadově, odjela s ní na tři týdny do Salt Lake City, třikrát spolu trénovaly po týdnu na ledovci a pak tři týdny na severu v Kiruně.
Snášela stejné tréninkové porce, v Česku nezvykle vysoké. Jen v teniskách na suchu naběhala o 500 kilometrů víc než dřív. "Kamila je výborná tréninková partnerka, bezproblémová, spíš introvert, proto ji také Káča chtěla," myslí si běžecký šéf Skrbek. "A Neumannové sparing pomohl, to už je teď jisté."
Neumannová, hlavní česká medailová naděje pro olympiádu, to odkýve: "Když jsem Kamilu viděla pořád kroužit, šla jsem do toho taky. I když nás to obě bolelo." "S Káčou to bylo v pohodě, panoval mezi námi normální vztah," říká Rajdlová. "Hodně jsem si od toho slibovala, ale nevěděla jsem, jestli na to budu mít."
Měla na to, jenže v nezvyklém objemu tréninku poztrácela energii. Chybí jí výbušnost. "Její problém je v hlavě," tvrdí trenér Stanislav Frühauf. "Kamila je naučená jezdit jednu rychlost, stejnou v tréninku i v závodě. To se nedá, chce to dynamickou jízdu. Ale takový stereotyp nezbouráte za půl roku, chce to čas." "Snad příští zimu," věří Rajdlová.
Od prvního Světového poháru v Kuopiu byla naštvaná. Myslela vysoko, ale jednou skončila na 49. místě, podruhé čtyřiapadesátá. "Už takhle si moc nevěřím. A když přišel ještě takový výbuch, zlomilo mě to, dlouho mě lyže nebavily. Chtěla jsem někam utéct." Přesto někteří trenéři soudí: Pokud bude mít Neumannová medaili, neobětovali jsme Rajdlovou zbytečně.
