Graf úspěšnosti střelce je zřetelný. Zásah do středu terče, který je hodnocen deseti body, je samozřejmostí. Každá odchylka je ve špičkové konkurenci znát a stojí hodně. Přijde chvíle, kdy místo desítky padne osmička. A právě tehdy se tříbí vítězní a poražení. Jestli se to Janušovi v Sydney přihodí, bude mít jenom těch čtyřiadvacet vteřin, aby se vnitřně dal dohromady. Aby nepodlehl dojmu, že mu závod ujíždí pod nohama.
"Střílím jedenáct let. Vím, že se s tím musím za tu krátkou chvíli vyrovnat," říká Januš. Je třeba odolnosti, sebedůvěry, vyrovnanosti a jistoty. "Říkám mu: Když tě v noci vzbudím, musíš dát desítku. Jenže ony tam ty osmičky pořád jsou," tvrdí Bohumír Pokorný, Janušův trenér.
Ukáže se až na olympiádě, ale dopředu z Januše jistota nevyzařuje. Prožívá si velké sportovní trápení, i když jsou náznaky, že už našel cestu ven.
V roce 1996 na olympiádě v Atlantě získal Miroslav Januš bronzovou medaili. O půl roku později na halovém mistrovství Evropy vyhrál v disciplíně běžící terč jak ve vzduchové pušce, což je olympijská disciplína, tak v malorážce. Ale tím jeho úspěšné období skončilo. Víc než tři roky se na vrcholné akci neprosadil.
"Po Atlantě si ani nebrnknul a těžce to nesl," říká Bohumír Pokorný, Janušův trenér. "Je to přirozený vývoj, který si každý střelec prodělá. Začal zjišťovat, že ho konkurence předjíždí. A ve střelbě všechno záleží na tom, jak si to člověk srovná v hlavě." Přišly série porážek i neshody s trenérem. Dlouho spolu hledali, jak z mizérie ven. Nakonec se odhodlali k výrazným změnám.
Za prvé upustili od tréninkového drilu. Januš teď mnohem víc odpočívá a zjistil, že mu to pomáhá. "Týden nedržím pušku v ruce, přijdu na střelnici a hned vím, co dělám za chybu," říká střelec. Druhý zásah se rozhodujícím způsobem dotknul zbraně. Její vyvážení se posunulo tak, aby případná nervozita neměla na výkon takový vliv. "Závaží ty mikrotřesy pohltí," vysvětlil Pokorný.
Januš už se možná dostal z nejhoršího. Nedávno skončil třetí na závodě Světového poháru v Miláně. Ale jak to bude v Sydney? Krach, nebo třeba slavný návrat k medaili? "Pořád to není stoprocentní," říká Januš. "Letos to umí daleko víc střelců než před čtyřmi lety. Budu se snažit dostat do finále, pak můžu koukat na umístění."
"Střílím jedenáct let. Vím, že se s tím musím za tu krátkou chvíli vyrovnat," říká Januš. Je třeba odolnosti, sebedůvěry, vyrovnanosti a jistoty. "Říkám mu: Když tě v noci vzbudím, musíš dát desítku. Jenže ony tam ty osmičky pořád jsou," tvrdí Bohumír Pokorný, Janušův trenér.
Ukáže se až na olympiádě, ale dopředu z Januše jistota nevyzařuje. Prožívá si velké sportovní trápení, i když jsou náznaky, že už našel cestu ven.
V roce 1996 na olympiádě v Atlantě získal Miroslav Januš bronzovou medaili. O půl roku později na halovém mistrovství Evropy vyhrál v disciplíně běžící terč jak ve vzduchové pušce, což je olympijská disciplína, tak v malorážce. Ale tím jeho úspěšné období skončilo. Víc než tři roky se na vrcholné akci neprosadil.
"Po Atlantě si ani nebrnknul a těžce to nesl," říká Bohumír Pokorný, Janušův trenér. "Je to přirozený vývoj, který si každý střelec prodělá. Začal zjišťovat, že ho konkurence předjíždí. A ve střelbě všechno záleží na tom, jak si to člověk srovná v hlavě." Přišly série porážek i neshody s trenérem. Dlouho spolu hledali, jak z mizérie ven. Nakonec se odhodlali k výrazným změnám.
Za prvé upustili od tréninkového drilu. Januš teď mnohem víc odpočívá a zjistil, že mu to pomáhá. "Týden nedržím pušku v ruce, přijdu na střelnici a hned vím, co dělám za chybu," říká střelec. Druhý zásah se rozhodujícím způsobem dotknul zbraně. Její vyvážení se posunulo tak, aby případná nervozita neměla na výkon takový vliv. "Závaží ty mikrotřesy pohltí," vysvětlil Pokorný.
Januš už se možná dostal z nejhoršího. Nedávno skončil třetí na závodě Světového poháru v Miláně. Ale jak to bude v Sydney? Krach, nebo třeba slavný návrat k medaili? "Pořád to není stoprocentní," říká Januš. "Letos to umí daleko víc střelců než před čtyřmi lety. Budu se snažit dostat do finále, pak můžu koukat na umístění."
