V neděli 17. září v jednu hodinu ráno našeho času budete stát na molu v přístavním zálivu Sydney, proslulou operu za zády, na dohled botanickou zahradu. Až zazní výstřel, skočíte do vody jako jeden z dvaapadesáti účastníků olympijského triatlonu. O co budete v příští minutě především usilovat?
Být mezi vedoucími závodníky na první obrátce, tedy asi po šesti stech metrech. Na první bójku plavat co nejrychleji, to je pro úspěch život, nebo smrt. A pak se zašít do skupiny, držet pozici a pokusit se ještě někoho přeplavat.
TRENÉR: Z mola startují všechny Světové poháry, v Sydney bude 40 centimetrů vysoké, potažené modrým kobercem, na něm jsou vyznačená místa jednotlivých závodníků s číslem, možná i se jménem. Podle pořadí ve Světovém poháru si je závodníci vybírají, na Martinovi bude řada někde kolem patnáctky, asi si vybere kóji někde vedle dobrého plavce.
Neoprenové obleky budou pro olympijský závod vzhledem k poměrně chladné vodě povinné. Vítáte to?
Mně je to jedno, naučil jsem se závodit v neoprenu i bez něho. Neopren nejen chrání proti chladu, ale i nese na hladině, zvýhodňuje tak horší plavce. Voda bude studená tak sedmnáct stupňů, to se ví. Ale na suchu bych uvítal teplo, i třeba třicet stupňů.
TRENÉR: Logo výrobce na neoprenu nesmí být větší než dvanáct centimetrů čtverečních, tomu ale neodpovídá žádná značka. Přelepit páskou nepůjdou, mohla by ve vodě odpadnout a byly by velké problémy. Musíme je zřejmě opatrně odstranit nějakým nitroředidlem, aby se nepoškodila elastická látka.
Může plavání už rozhodnout o celém závodě?
Je možné, že uplave pět deset lidí, ti pak budou spolupracovat na kole a tak se opravdu rozhodne. Když jsem v Maďarsku vyhrál závod Světového poháru, vyběhl jsem z vody desátý.
Plavete radši v mořské, nebo jezerní vodě?
Mám radši sladkou, i když slaná víc nadnáší, plave se rychleji.
Jak vyběhnete z vody?
V Sydney je metr pod hladinou stupeň schodiště, které je asi čtyři metry široké. Hned jak se postavím na nohy hledám šňůrku od zipu neoprenu na zádech. Svléknu neopren do půl těla a pak jako vždy úprkem do depa ke kolu. Je to sto metrů široký prostor, místa dost.
V depu se změníte z plavce na cyklistu, jak rychle?
U kola ze sebe strhnu neopren, šlápnu si na na něj a už si nasazuji přílbu. Dokud ji nemám zapnutou, nesmím na kolo sáhnout. Pak strhnu kolo ze stojanu, roztlačím jej a skáču na něj v jízdě jako cyklokrosař. Pořád ještě bos. Začnu šlapat a až se rozjede, obouvám se do treter naklaplých na pedály. A už se valí.
TRENÉR: Triatlon je jediný sport, kde převlékání je součástí závodníkova času. Dá se dokonce říci, že depa jsou čtvrtou disciplínou triatlonu. V nich se pár vteřin může ztratit nebo se v nich dá ledacos dohnat.
Pod neoprenem máte plavky nebo krátké kalhoty a tílko. Sedat na kolo v mokrých plavkách, to není asi příjemný pocit?
Pocit? Vůbec to necítím. Dojedete a plavky jsou suché.
TRENÉR: Závodníci se potí, polévají se, jsou vlastně pořád mokří. Tohle je velmi intenzivní sport.
Jak je vaše kolo vybavené?
Rámy všech kol jsou si dost podobné a mají stejná vybavení, na mém je to dvojtác 53 a 39 zubů a devítikolečko od 11 do 21 zubů. Většina předních triatlonistů má osobní smlouvy s výrobci.
Jaká trať vás v sedle čeká?
Ten okruh je chvílemi spíše placka, jsou tam ale i ne zrovna bezpečné sjezdy, třeba když se sjíždí k opeře, je na konci sjezdu třeba najednou téměř zastavit. Pod operou se jede tunelem.
Už dva roky je na kole povolena spolupráce závodníků, je to jako v silniční cyklistice, dá se využít zákryt proti větru, lze se vyvážet v háku. Uvítal jste to?
Uvítal. Je to zajímavější, dá se taktizovat, spolupracovat, odpočinout si, útočit.
Na mistrovství republiky, které jste vyhrál, vám někteří soupeři vytýkali, že jste se ve vedoucí skupině jen vezl, nestřídal na špici a pak v plné síle atakoval.
Taktika káže vyvážet se, když to jde. Nemá smysl se šponovat a ukazovat, že na to mám, jak jsem na tom dobře. To je netaktické, snad i hloupé demonstrovat sílu v nepravou chvíli.
TRENÉR: Jsou dvě varianty, jak uspět. Buď za to vzít a ujet, což dělávají sportovně naladění Australané, anebo být drzý, tvrdý, nestřídat, šetřit nohy a pak excelovat v běhu. Krňávek je klasický případ toho druhého řešení.
Nastává druhá přeměna triatlonisty, z cyklisty se stává běžec. Takže dojedete k čáře, za kterou už nesmíte být v sedle, a...
Už za jízdy se zuji, jedu naboso. Přiběhnu s kolem ke stojanu, zapíchnu ho tam a skočím do maratonek. Mají elastické tkaničky, takže se nezdržuji obutím. Jde o rychlost přezutí, dá se na něm ušetřit až pět vteřin.
Šlapat v sedle a pak běžet, jaký je to nápor na nohy?
To je nejnáročnější přechod, v běhu se zapojují jiné svaly. Prvních pět set metrů se mi běží super, poslední kilometr bývá trápení, anebo také, když vedete, je to nádherná pohoda.
TRENÉR: Rozběhnout se po kole, to bývá velký problém. Ke konci jízdy závodníci už šetří nohy, uvolňují si je na běh. Hlídají si ale také svou pozici do depa.
Když jste vyhrál Světový pohár v Maďarsku, kdy jste při běhu zaútočil?
Od pátého kilometru jsem už vedl.
Jaké jsou rozhodující chvíle během závodu?
Může jich být víc, každá malá krize rozhoduje o velkých věcech. Ale existují dvě intenzivní vlny, ta první je úvodních dvě stě metrů plavání, ta druhá na kole, kde se naskýtá na prvních třech čtyřech kilometrech šance, že se vytvoří skupina, která poodjede. Nedostat se tam, to je konec nadějí. Pokud vpředu pojede třicetičlenný balík, tak to bude všechno volnější a rozhodne až finiš.
Jak se posilňujete během závodu?
Na to je čas jenom na kole. Vezu jednu láhev, když je hodně teplo, tak dvě. Je v nich iontový nápoj ředěný podle teploty. Pevnou stravu by tělo nestrávilo, jen někdy na konci kola se posiluji gely.
TRENÉR: Energetické gely se ze sáčků jen vymáčknou, nemusí se kousat, jen se spolknou.
Na olympijské trati jste dvakrát závodil a dvakrát vzdal. Nebude to pro vás handicap, nestraší vás to?
Vůbec ne. Stalo se to vždy na jaře, a to je doba, která mi nesedí. Navíc jsem měl jsem naražené pravé koleno, měsíc jsem se léčil, chodil po doktorech.
TRENÉR: To je v našich podmínkách biologický problém, zjara jsme spíš spáči, medvědi, celí nerozjetí. Martin měl až v srpnu vynikající výsledky.
Už jste se někdy zhroutil za cílem?
V Mexiku před dvěma lety, bylo tam pětačtyřicet stupňů a vlhkost vzduchu dosahovala osmdesáti procent. Položili mě na lehátko a celého obložili ledem. Až za chvíli jsem se vzpamatoval.
Jakých maximálních tepových hodnot docilujete?
Při běhu tak 180 až 185 tepů v minutě. Pokud o něco zhubnu, tak je to jen ztráta tekutin, a ty se rychle doplní.
V Sydney má závodu přihlížet statisíce lidí. Vnímáte vůbec diváky?
Moc ne, soustřeďuji se především na sebe. Ale když stojí špalíry kolem trati, je to atmosféra, která zřejmě dokáže vybičovat.
Triatlonisté většinou přecházejí k tomuto sportu jako plavci, je to i váš případ?
Plaval jsem od páté třídy a v osmnácti letech přešel na triatlon, to jsem absolvoval první závod, byl to večerní triatlon v Plzni.
Jak vypadala vaše příprava na olympijské hry?
V lednu a únoru dvakrát tři týdny na Kanárských ostrovech, v březnu tři týdny na Mallorce, v dubnu jeden týden v Japonsku a tři týdny v Austrálii, a celý květen ve Francii. Pokusil jsem se přitom studovat na fakultě tělesné výchovy, ale nějak jsem to všechno nestačil.
TRENÉR: Vypadá to až na přespříliš cestování, ale pohyb v teple potřebujeme. Přípravu platily svaz triatlonu, sportovní centra na ministerstvu vnitra a školství a také ČOV.
Jste profesionálem, obětujete svému sportu všechno?
Nevím, myslím, že ne. Beru sport jako zábavu, hobby. Jsem zaměstnancem ministerstva vnitra, občas vyhraju nějakou prémii, dá se s tím normálně žít, žádné vyskakování. Podle toho vypadá moje auto, mám osm let starého golfa.
TRENÉR: Martin je profesionál každým coulem, je velmi hloubavý a podle toho vypadá i jeho přístup k závodům. Jeho příjmy se sice nedají srovnat s tenisty nebo fotbalisty, ale kdyby chtěl, tak v tom starém golfu nejezdí.
Kde si nejspíše odpočinete?
U Jihlavy na chalupě, když chodím na houby, to je ta pravá duševní pohoda.
Co vás nejvíc poutá na triatlonu?
Potěšení z pohybu, který se rychle mění, nic není jednotvárné. Po celý závod cítím vzrušení z toho, co přijde, jak se s tím vyrovnám.
Být mezi vedoucími závodníky na první obrátce, tedy asi po šesti stech metrech. Na první bójku plavat co nejrychleji, to je pro úspěch život, nebo smrt. A pak se zašít do skupiny, držet pozici a pokusit se ještě někoho přeplavat.
TRENÉR: Z mola startují všechny Světové poháry, v Sydney bude 40 centimetrů vysoké, potažené modrým kobercem, na něm jsou vyznačená místa jednotlivých závodníků s číslem, možná i se jménem. Podle pořadí ve Světovém poháru si je závodníci vybírají, na Martinovi bude řada někde kolem patnáctky, asi si vybere kóji někde vedle dobrého plavce.
Neoprenové obleky budou pro olympijský závod vzhledem k poměrně chladné vodě povinné. Vítáte to?
Mně je to jedno, naučil jsem se závodit v neoprenu i bez něho. Neopren nejen chrání proti chladu, ale i nese na hladině, zvýhodňuje tak horší plavce. Voda bude studená tak sedmnáct stupňů, to se ví. Ale na suchu bych uvítal teplo, i třeba třicet stupňů.
TRENÉR: Logo výrobce na neoprenu nesmí být větší než dvanáct centimetrů čtverečních, tomu ale neodpovídá žádná značka. Přelepit páskou nepůjdou, mohla by ve vodě odpadnout a byly by velké problémy. Musíme je zřejmě opatrně odstranit nějakým nitroředidlem, aby se nepoškodila elastická látka.
Může plavání už rozhodnout o celém závodě?
Je možné, že uplave pět deset lidí, ti pak budou spolupracovat na kole a tak se opravdu rozhodne. Když jsem v Maďarsku vyhrál závod Světového poháru, vyběhl jsem z vody desátý.
Plavete radši v mořské, nebo jezerní vodě?
Mám radši sladkou, i když slaná víc nadnáší, plave se rychleji.
Jak vyběhnete z vody?
V Sydney je metr pod hladinou stupeň schodiště, které je asi čtyři metry široké. Hned jak se postavím na nohy hledám šňůrku od zipu neoprenu na zádech. Svléknu neopren do půl těla a pak jako vždy úprkem do depa ke kolu. Je to sto metrů široký prostor, místa dost.
V depu se změníte z plavce na cyklistu, jak rychle?
U kola ze sebe strhnu neopren, šlápnu si na na něj a už si nasazuji přílbu. Dokud ji nemám zapnutou, nesmím na kolo sáhnout. Pak strhnu kolo ze stojanu, roztlačím jej a skáču na něj v jízdě jako cyklokrosař. Pořád ještě bos. Začnu šlapat a až se rozjede, obouvám se do treter naklaplých na pedály. A už se valí.
TRENÉR: Triatlon je jediný sport, kde převlékání je součástí závodníkova času. Dá se dokonce říci, že depa jsou čtvrtou disciplínou triatlonu. V nich se pár vteřin může ztratit nebo se v nich dá ledacos dohnat.
Pod neoprenem máte plavky nebo krátké kalhoty a tílko. Sedat na kolo v mokrých plavkách, to není asi příjemný pocit?
Pocit? Vůbec to necítím. Dojedete a plavky jsou suché.
TRENÉR: Závodníci se potí, polévají se, jsou vlastně pořád mokří. Tohle je velmi intenzivní sport.
Jak je vaše kolo vybavené?
Rámy všech kol jsou si dost podobné a mají stejná vybavení, na mém je to dvojtác 53 a 39 zubů a devítikolečko od 11 do 21 zubů. Většina předních triatlonistů má osobní smlouvy s výrobci.
Jaká trať vás v sedle čeká?
Ten okruh je chvílemi spíše placka, jsou tam ale i ne zrovna bezpečné sjezdy, třeba když se sjíždí k opeře, je na konci sjezdu třeba najednou téměř zastavit. Pod operou se jede tunelem.
Už dva roky je na kole povolena spolupráce závodníků, je to jako v silniční cyklistice, dá se využít zákryt proti větru, lze se vyvážet v háku. Uvítal jste to?
Uvítal. Je to zajímavější, dá se taktizovat, spolupracovat, odpočinout si, útočit.
Na mistrovství republiky, které jste vyhrál, vám někteří soupeři vytýkali, že jste se ve vedoucí skupině jen vezl, nestřídal na špici a pak v plné síle atakoval.
Taktika káže vyvážet se, když to jde. Nemá smysl se šponovat a ukazovat, že na to mám, jak jsem na tom dobře. To je netaktické, snad i hloupé demonstrovat sílu v nepravou chvíli.
TRENÉR: Jsou dvě varianty, jak uspět. Buď za to vzít a ujet, což dělávají sportovně naladění Australané, anebo být drzý, tvrdý, nestřídat, šetřit nohy a pak excelovat v běhu. Krňávek je klasický případ toho druhého řešení.
Nastává druhá přeměna triatlonisty, z cyklisty se stává běžec. Takže dojedete k čáře, za kterou už nesmíte být v sedle, a...
Už za jízdy se zuji, jedu naboso. Přiběhnu s kolem ke stojanu, zapíchnu ho tam a skočím do maratonek. Mají elastické tkaničky, takže se nezdržuji obutím. Jde o rychlost přezutí, dá se na něm ušetřit až pět vteřin.
Šlapat v sedle a pak běžet, jaký je to nápor na nohy?
To je nejnáročnější přechod, v běhu se zapojují jiné svaly. Prvních pět set metrů se mi běží super, poslední kilometr bývá trápení, anebo také, když vedete, je to nádherná pohoda.
TRENÉR: Rozběhnout se po kole, to bývá velký problém. Ke konci jízdy závodníci už šetří nohy, uvolňují si je na běh. Hlídají si ale také svou pozici do depa.
Když jste vyhrál Světový pohár v Maďarsku, kdy jste při běhu zaútočil?
Od pátého kilometru jsem už vedl.
Jaké jsou rozhodující chvíle během závodu?
Může jich být víc, každá malá krize rozhoduje o velkých věcech. Ale existují dvě intenzivní vlny, ta první je úvodních dvě stě metrů plavání, ta druhá na kole, kde se naskýtá na prvních třech čtyřech kilometrech šance, že se vytvoří skupina, která poodjede. Nedostat se tam, to je konec nadějí. Pokud vpředu pojede třicetičlenný balík, tak to bude všechno volnější a rozhodne až finiš.
Jak se posilňujete během závodu?
Na to je čas jenom na kole. Vezu jednu láhev, když je hodně teplo, tak dvě. Je v nich iontový nápoj ředěný podle teploty. Pevnou stravu by tělo nestrávilo, jen někdy na konci kola se posiluji gely.
TRENÉR: Energetické gely se ze sáčků jen vymáčknou, nemusí se kousat, jen se spolknou.
Na olympijské trati jste dvakrát závodil a dvakrát vzdal. Nebude to pro vás handicap, nestraší vás to?
Vůbec ne. Stalo se to vždy na jaře, a to je doba, která mi nesedí. Navíc jsem měl jsem naražené pravé koleno, měsíc jsem se léčil, chodil po doktorech.
TRENÉR: To je v našich podmínkách biologický problém, zjara jsme spíš spáči, medvědi, celí nerozjetí. Martin měl až v srpnu vynikající výsledky.
Už jste se někdy zhroutil za cílem?
V Mexiku před dvěma lety, bylo tam pětačtyřicet stupňů a vlhkost vzduchu dosahovala osmdesáti procent. Položili mě na lehátko a celého obložili ledem. Až za chvíli jsem se vzpamatoval.
Jakých maximálních tepových hodnot docilujete?
Při běhu tak 180 až 185 tepů v minutě. Pokud o něco zhubnu, tak je to jen ztráta tekutin, a ty se rychle doplní.
V Sydney má závodu přihlížet statisíce lidí. Vnímáte vůbec diváky?
Moc ne, soustřeďuji se především na sebe. Ale když stojí špalíry kolem trati, je to atmosféra, která zřejmě dokáže vybičovat.
Triatlonisté většinou přecházejí k tomuto sportu jako plavci, je to i váš případ?
Plaval jsem od páté třídy a v osmnácti letech přešel na triatlon, to jsem absolvoval první závod, byl to večerní triatlon v Plzni.
Jak vypadala vaše příprava na olympijské hry?
V lednu a únoru dvakrát tři týdny na Kanárských ostrovech, v březnu tři týdny na Mallorce, v dubnu jeden týden v Japonsku a tři týdny v Austrálii, a celý květen ve Francii. Pokusil jsem se přitom studovat na fakultě tělesné výchovy, ale nějak jsem to všechno nestačil.
TRENÉR: Vypadá to až na přespříliš cestování, ale pohyb v teple potřebujeme. Přípravu platily svaz triatlonu, sportovní centra na ministerstvu vnitra a školství a také ČOV.
Jste profesionálem, obětujete svému sportu všechno?
Nevím, myslím, že ne. Beru sport jako zábavu, hobby. Jsem zaměstnancem ministerstva vnitra, občas vyhraju nějakou prémii, dá se s tím normálně žít, žádné vyskakování. Podle toho vypadá moje auto, mám osm let starého golfa.
TRENÉR: Martin je profesionál každým coulem, je velmi hloubavý a podle toho vypadá i jeho přístup k závodům. Jeho příjmy se sice nedají srovnat s tenisty nebo fotbalisty, ale kdyby chtěl, tak v tom starém golfu nejezdí.
Kde si nejspíše odpočinete?
U Jihlavy na chalupě, když chodím na houby, to je ta pravá duševní pohoda.
Co vás nejvíc poutá na triatlonu?
Potěšení z pohybu, který se rychle mění, nic není jednotvárné. Po celý závod cítím vzrušení z toho, co přijde, jak se s tím vyrovnám.
