Narazíte na bezohledné řidiče, kteří se valí městem jako kdysi Hannibalovi sloni, ale propagaci her takřka nepotkáte.
Tento týden Turín testuje sám sebe. Evropský šampionát v krasobruslení je první velkou zkouškou olympijského systému. Zatím spíše selhává.
Bezpečnost? Nulová. Do haly byste pronesli i revolver. „V autobuse nás hlídají, v šatně skoro šacují. Zato na druhé straně stadionu zeje úplně nechráněný vchod,“ ukazuje český reprezentant Lukáš Rakowski.
Zmatky jsou velké. „Jděte tudy,“ posílá organizátor novináře do haly.
Vzápětí je jiný vytlačuje ven: „Sem nesmíte.“ Za rok bude v akci 20 tisíc dobrovolníků. Teď jich pracuje 700 s průměrným věkem 55 let. Absolvovali tři kurzy, většina však hovoří jen italsky. „Nerozumíme, co chtějí. Musí nám pomáhat česká atašé,“ tvrdí Rakowski.
Vše, od kávy až po ubytování, je předražené. Není to nic nového. Již loni si při předolympijských závodech sjezdařů v Sestriere šéf tiskového střediska stěžoval: „Hoteliéři cítí peníze a chovají se jako upíři.“ Za pokoj na dvouhvězdičkovém hotelu inkasovali až 175 eur.
Všechna olympijská sportoviště jsou rok před dnem D údajně hotová. „To se stalo poprvé v historii olympismu,“ vyzdvihl Mario Pescante z dohlížecí agentury. Zoufale finišující stavaři z aténských her by mohli závidět. Přesto mnoho restů stále zůstává.
Krasobruslařská aréna Palavela připomíná obrácenou loď. Postavili ji pro výstavu Italian Expo 1961, prošla kompletní rekonstrukcí. Ale zašlý, oprýskaný zelený nátěr na pilířích už zdálky žádá: Natřete mě, prosím.
Interiér pro 8200 diváků bruslaři chválí. „Jde o jednu z nejkrásnějších ledových ploch Evropy,“ soudí Francouz Federic Dambier.
Štáb již představil olympijskou pochodeň. Příští zimu zavítá i pod Mont Blanc, ponese ji také Giorgio Armani, nezhasne prý ani ve větru 120 km/h.
Ve starověké Olympii zažehnou oheň v prosinci.
Desátého února 2006 vzplane na Stadionu dele Alpi, v hájemství Pavla Nedvěda a fotbalistů Juventusu. Jubilejní, dvacáté zimní olympijské hry se stanou skutečností.