Pátého muže z mistrovství Evropy 2001 a halovou mistryni světa z roku 2001 trápí různé problémy, jenže se stejným důsledkem: bolest pravé nohy jim brání závodit. Mohou trénovat, ale ne běhat. „Nedokážu popoběhnout na tramvaj,“ postěžovala si Hamáčková.
„Celý únor jsem normálně trénoval,“ vypráví Janáček. „Tři týdny jsme byli v Harrachově, chodili na lyže. Jenže pak mi kotník ztuhnul, mám omezený kloubní rozsah.“
Oběma tyčkařům dovezl speciální přístroj známý fyzioterapeut Pavel Kolář, pomoci zkouší i Hamáčková sama, jež fyzioterapii vystudovala. „Spíš testuje sama sebe, ale občas se taky nabídnu,“ povídá Janáček.
Plavou, simulují běh ve vzduchu, posilují. „Pavla si udělala snad všechny možné silové rekordy,“ hlásí trenér Boleslav Patera.
Společnost dělá oběma atletům dobře. „Bez legrace by to nešlo,“ říká Janáček. „Už vtipkujeme, že se naše tréninková skupina dělí na pajdavce a ty ostatní.“
Se svou přítelkyní, polskou čtvrtkařkou Prokopekovou, se vídá ještě méně než obvykle. „Kdyby noha byla zdravá, mohl jsem s ní odjet na soustředění. Jenže nemůžu.“
On i Hamáčková už loni přeskočili výšku limitu pro účast na olympijských hrách, ale letos musí výkony potvrdit: Janáček 555 centimetrů, Hamáčková 425. Patera věří: „Pavla by to mohla skočit i z alternativního tréninku.“
Osobní rekord má o 35 centimetrů výš. Janáček počítá: „Stačil by mi měsíc dva tréninku.“ V dubnu zamíří na Lanzarote. „Mají tam pěknou posilovnu,“ říká sarkasticky Janáček. Ale budou i běhat?
