Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Úterý 22. srpna 2017 Bohuslav

Utíkali před válkami i únosy. Teď spolu soutěží na hrách

James Chiengjiek | foto: AP

6 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Závodí za tým, který nemá hymnu, vlajku ani domov. Nereprezentují žádnou zemi a zároveň jsou vzorem pro celý svět. Nikdo od nich nečeká medaili, přesto mohou být hvězdami her v Riu. Deset sportovců, kteří utvořili výběr uprchlíků.

Pět pochází z Jižního Súdánu, dva ze Sýrie, dva z Konga a jeden z Etiopie. Prchali před děsivými osudy, aby nalezli nový domov a nové štěstí. „Je to výjimečný tým. Není jednoduché být označován jako uprchlík. Lidé si musí uvědomit, že někdo se statusem uprchlíka je také jenom člověk,“ řekla šéfka výpravy Tegla Loroupeová.

Že se olympijská sportoviště dodělávala na poslední chvíli? Že doprava v Riu vázne? Že v olympijské vesnici nefunguje vše podle představ?

Všechny tyto problémy blednou, když začnou mluvit o svých životních příbězích oni.

„Utekl jsem kvůli válce,“ líčil půlkař James Chiengjiek, pocházející z Jižního Súdánu. Tam se musel ukrývat před silami rebelů, kteří násilím rekrutovali dětské vojáky. „Přicházeli v noci. Mně bylo třináct, i takové tehdy unášeli. Tak jsem odešel do Keni.“

Ze stejné země jako Chiengjiek uprchl i Jiech Biel, další půlkař: „Odešel jsem v roce 2005. Přišli a zaútočili na naši vesnici. Museli jsme tři dny ležet v křoví, kde jsme přežívali jen na ovoci a listech. Bál jsem se, že mě zabijí.“

Jusra Mardiniová před necelým rokem bojovala o život. Z rodného Damašku se na člunu se sestrou Sárou pokoušela uprchnout na řecký ostrov Lesbos. Z přeplněného plavidla nakonec musela vyskočit a plavat tři a půl hodiny studeným Egejským mořem. „Byla by ostuda, kdyby se lidé na našem člunu utopili. Nechtěla jsem tam sedět a stěžovat si,“ vykládala teprve osmnáctiletá plavkyně.

Uprchlíci na olympiádě

Jižní Súdán, atletika: James Chiengjiek (400m), Jiech Biel (800 m), Paulo Lokoro (1 500m), Rose Lokonyenová (800m), Anjelina Lohalithová (1500m)

Kongo, judo: Popole Misenga (90kg), Jolande Mabikaová (70 kg)

Sýrie, plavání: Rami Anis (100 m mot.), Jusra Mardiniová (200 m v .zp.)

Etiopie, atletika: Jonas Kinde (maraton)

Teď jsou všichni na olympiádě - a touží být ve složitých časech inspirací ostatním. Jejich účast na hrách potvrdil v červnu předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach: „Ukážou světu, že navzdory nepředstavitelným tragédiím, kterým čelili, dokážou přispět společnosti talentem, schopnostmi a silou lidského ducha.“

Nikdo z nich se nedostal na olympiádu pouze kvůli svému osudu. Všichni museli splnit kvalifikační limity, až pak vzešla desítka vyvolených. „Reprezentuju lidi, kteří ztratili svá práva,“ vykládal plavec Rami Anis.

Společně chtějí dokázat, že role uprchlíků je podceňována. Že jejich negativní mediální obraz není spravedlivý. „Každý na světě říká, že uprchlíci nemají velký význam,“ řekla judistka Jolande Mabikaová. „Chceme ukázat, že uprchlíci jsou schopni všeho, co dokážou ostatní lidé.“

A vlastně už to ukázali. Tím, co si prožili. Tím, jak se dokázali vzepřít složitým okolnostem. Však jak řekl jeden z trenérů výpravy Geraldo Bernardes: „Lidé se ptají, jestli mohou členové týmu vyhrát medaili. Ale já říkám, že už je získali tím, že se do Ria dostali.“







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze