Díky diskvalifikaci svých dvou soupeřů v něm byl nakonec sám a stometrovou vzdálenost zvládl v čase 1:52,72 více než o minutu horším, než je světový rekord. "Nejradši bych objal a políbil všechny diváky," prohlásil po rozplavbě. "Jejich povzbuzování mě udržovalo v pohybu." Erikovi rodiče ale nemohli se synem okamžik jeho radosti sdílet. Jako většina obyvatel Rovníkové Guiney nemají televizor a až do úterka si dokonce ani nebyli jistí, že syn opravdu odjel do Sydney.
"Vždycky jsem si myslela, že ho víc baví basket," prohlásila Erikova matka. Erikovi přátelé a příbuzní v Malabu byli šokováni, když se dozvěděli, že plaval sto metrů, protože předtím nikdy takhle dlouhou vzdálenost neuplaval bez zastávky na krátký oddych. Když trénoval v moři, musel s sebou mít přítele, aby dával pozor na žraloky.
Moussambani byl pozván na Olympijské hry, přestože nesplnil kvalifikační limity, díky několika divokým kartám, které poskytl Fina - plavecký svaz Rovníkové Guineje - ve snaze propagovat plavecký sport v zemi. "Úhoř" Erik se svým výkonem zařadil po bok sportovních nadšenců, jakým byl například skokan na lyžích "Orel" Eddie Edwards, jehož účast na zimních Olympijských hrách v roce 1988 mu získala světovou popularitu, přestože - nebo možná právě proto - jeho skoky byly spolehlivě nejkratší a stylově velmi zvláštní.
Moussambaniho matka vzpomíná, jak se vlastně Eric na olympiádu dostal: "Na začátku roku se nějaký člověk sháněl po mladících, kteří by měli zájem jet na olympiádu. Vybral šest nebo sedm kluků a vzal je do bazénu v místním hotelu, aby zjistil, kdo z nich je nejlepší. To je největší bazén, jaký tu máme," říká o dvacetimetrovém bazénu bez vyznačených drah. Tady Eric trénoval hodinu dvakrát týdně.
Oficiální činitelé Rovníkové Guiney, jedné z nejchudších zemí na světě, přiznávají, že jejich sportovci nemají výcviková zařízení a sponzory, "kvůli čemuž jsme vždycky ve všem poslední".
"Plavání Erika chytlo," říká jeho matka. "Chodil domů zmrzlý a vymáčený, ale nevzdal to. Plavání ho začalo hodně bavit." Na Olympijských hrách čím dál tím víc poznamenaných kontroverzemi kolem dopingových skandálů a kolem peněz, je Afričan se širokým úsměvem svěžím symbolem prvotního olympijského ducha. Ve vypůjčených plavkách, ale s jasnou vizí budoucnosti a s cílem zúčastnit se Olympijských her v roce 2004 v Aténách. "Budu pokračovat v plavání," slibuje. "Miluju olympiádu."
"Vždycky jsem si myslela, že ho víc baví basket," prohlásila Erikova matka. Erikovi přátelé a příbuzní v Malabu byli šokováni, když se dozvěděli, že plaval sto metrů, protože předtím nikdy takhle dlouhou vzdálenost neuplaval bez zastávky na krátký oddych. Když trénoval v moři, musel s sebou mít přítele, aby dával pozor na žraloky.
Moussambani byl pozván na Olympijské hry, přestože nesplnil kvalifikační limity, díky několika divokým kartám, které poskytl Fina - plavecký svaz Rovníkové Guineje - ve snaze propagovat plavecký sport v zemi. "Úhoř" Erik se svým výkonem zařadil po bok sportovních nadšenců, jakým byl například skokan na lyžích "Orel" Eddie Edwards, jehož účast na zimních Olympijských hrách v roce 1988 mu získala světovou popularitu, přestože - nebo možná právě proto - jeho skoky byly spolehlivě nejkratší a stylově velmi zvláštní.
Moussambaniho matka vzpomíná, jak se vlastně Eric na olympiádu dostal: "Na začátku roku se nějaký člověk sháněl po mladících, kteří by měli zájem jet na olympiádu. Vybral šest nebo sedm kluků a vzal je do bazénu v místním hotelu, aby zjistil, kdo z nich je nejlepší. To je největší bazén, jaký tu máme," říká o dvacetimetrovém bazénu bez vyznačených drah. Tady Eric trénoval hodinu dvakrát týdně.
Oficiální činitelé Rovníkové Guiney, jedné z nejchudších zemí na světě, přiznávají, že jejich sportovci nemají výcviková zařízení a sponzory, "kvůli čemuž jsme vždycky ve všem poslední".
"Plavání Erika chytlo," říká jeho matka. "Chodil domů zmrzlý a vymáčený, ale nevzdal to. Plavání ho začalo hodně bavit." Na Olympijských hrách čím dál tím víc poznamenaných kontroverzemi kolem dopingových skandálů a kolem peněz, je Afričan se širokým úsměvem svěžím symbolem prvotního olympijského ducha. Ve vypůjčených plavkách, ale s jasnou vizí budoucnosti a s cílem zúčastnit se Olympijských her v roce 2004 v Aténách. "Budu pokračovat v plavání," slibuje. "Miluju olympiádu."
