Kolínská závodnice má ještě čas do 22. července, aby Ledvinovou překonala, ale je téměř jisté, že už k tomu nedojde.
Takže posledním úspěchem zatím zůstane stříbro z bydhošťského mistrovství světa juniorů.
Do uzavření kvalifikace příliš času nezbývá. Budete ještě závodit?
Už ne. Ve středu jsem byla závodit v Lovosicích, kde jsem soupeřila i s Lenkou Ledvinovou a vůbec mi to nevyšlo. Sice jsem ještě mohla letět na závod do Řecka, ale s trenérem jsme viděli, že to nemá cenu.
Proč?
Je to o síle. V poslední době jsem šla jeden závod za druhým a vzhledem k tomu, že jsem dlouho neměla soustředění, tak už na to nemám sílu.
Nesvazovalo vás v Lovosicích právě vědomí, že musíte hodit dál než Ledvinová, jinak nikam nejedete?
To je dost možný. Když jsem tam jela, říkala jsem si, že na olympiádu nesmím myslet, že se nesmím ničeho bát, ale vůbec to nešlo.
Věřila jste, že by to mohlo ještě vyjít nebo jste spíš jen tajně doufala?
Jen jsem doufala, protože jsem se v pondělí vrátila z mistrovství světa juniorů v Bydhošti moc unavená.
Jak jste se dozvěděla, že vás Lenka Ledvinová přehodila?
V Bydhošti ke mně přišel ráno trenér a řekl, kolik Lenka hodila. Celý den jsem z toho byla hodně špatná. Trošku jsem si pobrečela, ale teď už jsem v pohodě. (vesele)
Uvědomovala jste si, že to může přijít?
Celou dobu jsem s tím počítala. Lenka studuje a většinou začíná trénovat až po semestru, takže bylo jasné, že se bude zlepšovat. Stále jsem ale věřila, že pojedu já. Takže mě to hodně mrzelo.
Mimochodem. Hlásila jste se na vysoké školy. Už víte, jak dopadly přijímací zkoušky?
Hlásila jsem se do Hradce a Českých Budějovic. Do Budějovic mě vzali. Do Hradce budu psát odvolání.
Na co jste se vlastně hlásila?
Na učitelství pro mateřské školy.
Nekomplikovala vám právě škola olympijskou přípravu?
Určitě ne! Ve škole jsem měla individuální plán. Na maturitu jsem se učila jen o svaťáku, to stačilo, a na přijímačky vůbec. (smích)