Na konci března mu bude 71 a na svoje páté hry se kvalifikoval díky prvenství na mezinárodním jezdeckém mítinku ve Francii. Vítězství ovšem zatím slavit nemůže, představitelé japonského jezdectví teprve rozhodnou, jestli veterána na hry vyšlou.
"Zázrak," citovala Hokecua agentura AP. "Loni v létě jsem si říkal: Je nemožné se do Londýna probojovat. Teď jsem plný silných emocí."
Místenku pro Londýn si zajistil na zádech patnáctileté kobyly Whisper, se kterou závodil už v Pekingu a plánuje to i toto léto. I pro ni byla kvalifikace zázrakem, po mistrovství světa 2010 utrpěla Whisper svalové zranění a skoro deset měsíců se z něho dostávala.
Japonský veterán se narodil půl roku před tím, než jeho země zaútočila na Pearl Harbor. První olympijskou účast si připsal na domácích hrách v Tokiu 1964, tehdy ještě jako závodník v parkuru.
Jenže následně se mu zhoršil zrak a on musel na překážky zapomenout. Tak se vrhl na drezúru. Na hrách v Los Angeles 1984 měl jen roli náhradníka, kvalifikoval se i do Soulu 1988, ale nemohl na start, protože jeho koně zase nepustili z karantény.
V Pekingu skončil Hokecu devátý v týmové soutěži a pětatřicátý v té individuální. "Kobylka se slitovala nad starým pánem," žertoval.
Doma v zemi vycházejícího slunce mu říkají "Naděje starých" a teď, osmačtyřicet let po prvním olympijském startu, má šanci na další. A je víc než pravděpodobné, že znovu získá titul nejstaršího účastníka. "Jsem fit stejně jako před čtyřmi lety," ujistil však japonský penzista.
Pokud chce Hokecu pomýšlet na absolutní věkový rekord, musí s odchodem do sportovního důchodu ještě čtyři roky vydržet, až v Riu 2016 by překonal švédského střelce Oscara Swahna. Ten se stal nejstarším olympionikem na hrách v Antverpách 1920. Když na střelnici trefil stříbro, bylo mu 72 let.
