Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 19. srpna 2017 Ludvík

V Číně se rodí monstrózní olympiáda

2 2006
Po trase starodávné Hedvábné cesty se vydá v roce 2008 štafeta s olympijským ohněm. Poprvé vystoupá také na Mount Everest, střechu světa. Až dospěje do Pekingu, dosáhne i olympijský gigantismus vrcholu. Okázalejší hry už nikdo nikdy neuvidí. Ale za jakou cenu?

"Tak monumentální jako v Pekingu to nikdy víc nebude," říkal mi Otto Jelinek, který při volbách dějiště her 2008 patřil do štábu poraženého Toronta.

"Čínští vůdci si usmysleli: My budeme mít tu největší, nejhezčí a nejdražší olympiádu. A jelikož v Číně existuje jediná politická strana, udělá pro to cokoliv."

A teď jsem tady. V metropoli, kde žije 15 milionů lidí, kteří jezdí na 8 milionech kol, ve 3 milionech aut, se 700 tisíci taxíky. Ruxia Li, čínská manželka českého diplomata, mi říká: "V novinách píší, že všichni se tu na hry těší."

Skutečně všichni? "Jsem skeptický vůči celonárodnímu nadšení pro hry. Ale kde jinde, když ne v Číně, bychom ho měli nalézt? Ano, do značné míry tu je," připouští český konzul Petr Spáčil.

Od opiových válek v 19. století svíral Číňany pocit křivdy, že jim celý svět ubližuje. V písni složené na počest her i proto zpívají: "Dřív nás označovali za chorého muže Asie, teď jsme mocnou zemí. Olympiáda ukáže světu, co umíme."

Národní stadion alias Ptačí hnízdo pojme 91 tisíc diváků. "Jeho elipsovitý tvar umocní v lidech pocit nadšení," říká architekt Liu Liu. Hned vedle roste plavecká hala Modrá kostka, pokrytá ultramoderní umělou hmotou. "Prosím, sáhněte si na ni," říká zdejší šéf Ťi Sink-čeng.

Zvláštní vjem. Hmota je pružná a pevná zároveň, průsvitná, a přesto s funkcí slunečních brýlí.

Změna scény. Severovýchod Pekingu. Tribuny veslařského kanálu měří přes kilometr. Nejvíc na světě.

Další střih. Jihozápad města. Proč by měla basketbalová hala nabídnout jedno hřiště s tribunami pro 17 tisíc diváků? Na nižších podlažích se staví dalších sedm. Tréninkových.

Copak u vás není cenzura?

Policejní vozy prorážejí v dopravní zácpě cestu autobusům se 320 zahraničními novináři. Organizátoři her nás sem sezvali na první Světové olympijské fórum. "Takže: tady bude hlavní sál, O. K.?" spustí v budoucím tiskovém středisku dáma jménem Čao a ukazovátkem šmejdí po plánu stavby.

"Tamhle stavíme pětihvězdičkový hotel, O. K.? A tady bude jídelna, O. K.? Je to O. K.? Jasné? Tak O. K., že jste O. K." Všichni ti – řečeno čínskou mluvou – pomocníci na nižším stupni řízení her jsou milí, ochotní, usměvaví.

Vnímám, jak pro "svou" olympiádu žijí. Kdyby šlo jen o ně, napíšu hned: Čína určitě uspořádá báječné hry. Jenže to nemohu. Zatím.

Voják lidové armády střeží turniket u vchodu do supermarketu. Jiný vartuje v podjezdu metra. Další křižuje svůj revír na náměstí Nebeského klidu. Když dojde k čáře nakreslené na asfaltu, sám si zavelí a udělá čelem vzad, v obličeji strnulý výraz.

Čína je vojenský stát. S armádou čítající 2,3 milionu hlav, na kterou ročně vydává 90 miliard dolarů.

Cenzura. Odposlechy. Skrytý dohled.

Političtí vězni. To vše je v někdejší říši středu běžné. Obrázek idyly kolem pěti kruhů se rozplývá.

Vstupujeme na jiné předolympijské kolbiště. Tady se nikdo nechlubí stavebními kolosy. Tady se válčí.

Slovy. V zákulisí.

Jak? Nejdřív dovolte vsuvku na dokreslení situace. Čínská tlumočnice se mě při obědě s údivem ptá: "Copak u vás není cenzura tisku? A internet je volně přístupný?" Zaskočí ji informace, že v Česku se o vládu střídá více stran. Pojem volební pat není schopná pochopit. Nad "pouhými" deseti procenty komunistů kroutí hlavou.

Znovu si připomínám: Jsi v zemi, kde se myšlení lidí vymyká obvyklým měřítkům. Kde k internetu má přístup jen každý desátý občan. Kde je do řady oblastí cizincům vstup zakázán.

"Požadujeme v Pekingu 2008 stejná práva jako jinde," vytáhla do boje světová média. Liu Čchi, prezident organizačního výboru her, po vleklých jednáních uchopil mikrofon a sdělil: "My umíme naslouchat. Kvůli olympiádě přijme Čína od roku 2007 nová opatření pro práci médií."

Což pro zahraniční novináře například znamená: necenzurovaný internet. Možnost cestovat po celé zemi. Povolené rozhovory s čínskými sportovci – ale jen pokud o ně zažádáte tři týdny dopředu. Možnost žádat o povolení k filmování kulturních památek.

Londýnská organizace Amnesty International jde do boje s ještě tvrdším arzenálem zbraní. "Čínská strana nedodržela slib, že před olympijskými hrami zlepší situaci v zemi, co se týče lidských práv," napsala před týdnem v dopise Mezinárodnímu olympijskému výboru.

Následoval dlouhý seznam obvinění. Včetně pokračujících trestů smrti a odebírání orgánů k transplantaci od popravených vězňů.

Činovníci Amnesty vyprávějí příběhy Je Kuo-čua a Čchi Či-ťunga, kteří uspořádali protestní akci proti vystěhování z oblasti příštích olympijských sportovišť: Čchi byl uvězněn na 51 dní a přišel o licenci ke svému malému obchodu. Je Kuo-čua mučili ve vězení elektrickými šoky.

"Za poslední tři roky dochází k největším perzekucím čínského disentu od událostí na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. To vše v rámci akce Vymetání města před olympiádou. Dostaňte pekingské vůdce pod tlak," žádá Amnesty od šéfů MOV. Čínská vláda označuje stížnost za bezpředmětnou...

Podle agentury AP je Peking rozhodnut držet během her pod zámkem mentálně nemocné a vystěhovat milion dělníků, kteří sem migrují z venkova a živoří na hranici bídy.

Čou Ťi-dung, ředitel městského legislativního úřadu, kontruje: "Nic takového není rozhodnuto."

Kdo bude mít pravdu?

Rekordy: parky i maskoti

"Mrzí mě, že prší. Dnes neuděláte dobré fotky. Ale aspoň nebude takové vedro jako včera," říká naše průvodkyně Čou Wei-wei.

I pekingské hry mají rub a líc. Nezaměstnaným starousedlíkům, kteří se shlukují u stařičkého Maova Stadionu pracujících (jaká to ironie), poskytnou šanci. Přibude 430 tisíc pracovních míst. Ekonomice v zemi dají obří impulz.

Domácí sponzoři her si berou za příklad korejský Samsung. Toho olympiáda v Soulu 1988 proměnila z neznámé firmy na giganta. Bank of China chce her využít ke vstupu na burzu.

Metropole se znečištěným vzduchem se aspoň na kratičkou chvíli nadechne.

"Nevidíme v centru dál než na půl míle. Všude je smog," stěžuje si nejen Chris Rudge, ředitel Kanadského olympijského výboru. A všemocní organizátoři plánují: Po dobu soutěží odstavíme největší továrny.

Dopravnímu chaosu uleví nové linky metra, dálnice, rychlodráha. "Číňané se budou velmi snažit," říká konzul Spáčil. "Možná občas zazmatkují, ale vše budou mít několikrát pojištěné." A naklonované.

Olympijských parků pro relaxaci návštěvníků bylo v Pekingu vymezeno čtrnáct. Dřív býval v pořadatelských městech vždy jeden.

I maskotů her je pět. Dosavadní rekord drželo Sydney se třemi. Ty pekingské tvoří postavičky v barvách olympijských kruhů – modrá ryba Pejpej, černá panda Ťingťing, žlutá antilopa Jingjing, zelená vlaštovka Nini a červený ohýnek Chuanchuan.

Spojte první slabiky jejich jmen a vyjde v čínštině heslo: "Peking vás vítá." Mají přijet tři miliony diváků.

8. 8. 2008 v 8 hodin večer a 8 minut hry začnou. Osm se čínsky řekne pa. Čína věří, že právě číslo "pa" přinese jejich hrám "ping". Štěstí.

OLYMPIJSKÁ ČASOMÍRA. Hodiny na náměstí Nebeského klidu odpočítávají dny, hodiny a minuty zbývající do zahájení her. 8. srpna 2008 vzplane oheň.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze