Původně dostal ženský tým k dispozici tři letenky, po přerozdělení kvót Mezinárodní lyžařské federace FIS ale mohl jedno jméno na olympijskou soupisku doplnit. Úvahy o sestavení štafety zase nabraly reálné obrysy.
"Dozvěděla jsem se to minulé úterý," popisovala závodnice z Nového Města na Moravě. Ještě v sobotu musela jet závod proti své reprezentační kolegyni Kláře Moravcové. "Aby to bylo spravedlivé. Nervy do samého konce."
Župní závod v Orlických horách na pět kilometrů volnou technikou vyhrála Skalníková před Moravcovou s náskokem patnáct sekund. "A to je na té trati dost definitivní výsledek, abych mohla jet," povídala pětadvacetiletá lyžařka. "Nikdy už bych ale takový tlak nechtěla zažít."
Ihned po závodě bylo jasno, kdo se stane 93. členem výpravy do Vancouveru. A začal shon. Ve čtvrtek ji totiž čekal odlet na palubě prvního olympijského speciálu. "Musela jsem docela měnit plány," přiznala dvojnásobná česká šampionka z terénního triatlonu.
Sbalit tašky, připravit lyže. V pondělí v Praze nafasovala olympijskou soupravu.
"Ne všechno zbylo ve velikosti, kterou potřebuju," krčila rameny. Ve skladu oblečení se dlouho přehrabovala, než našla aspoň přibližné padnoucí oděv. "Něco jsem si musela nechat i přešít u známé švadleny. Ale olympiáda není jen o oblečení."
Olympijský start je hlavně o životním snu. A ten se lyžařce splnil. Před štafetou se představí ještě ve skiatlonu, posledním startem bude klasická třicítka.
"Ne každý si jede na olympiádu pro medaili, a tak tam jedu i já," zůstala s ambicemi při zemi. "Určitě ale budu chtít jet štafetu tak, aby se za mě holky nemusely stydět."
