Jak velkou satisfakcí za ty roky, které jste u biatlonu strávil v pozadí, je pro vás prožít tak úspěšné hry?
Tohle... říkám... člověk je z toho spíš až naměkko, protože tohle jsem nečekal. (do očí se mu derou slzy)
Pohádka od prvního dne?
Tak. Že by mohl být Jarda Soukup našim prvním medailistou, jsem vůbec nepočítal. A pak už to šlo dál a dál, jako taková úžasná pohádka. Pět medailí! Někdo řekne, že máme hodně disciplín, ale ti sportovci to musí všechno objet. Jedou čtyři závody a pak si ještě ti nejlepší musí stoupnout na start mix štafety. V ní jsem potom věřil, že by i zlato mohlo vyjít. Jenže Norům se to povedlo o něco líp.
Na rozdíl od jiných sportů, například běžců, nikdo z biatlonistů žádné starty na hrách nevynechává a nešetří se na vybrané disciplíny. Vnímáte ten rozdíl?
Tak je systém biatlonu postaven, naši sportovci na to musí být velmi dobře připraveni, aby to vše vydrželi. Samozřejmě, někde vzadu jsou v podtextu i nějaké peníze, které z každého úspěchu mohou vzejít. Já si pamatuju, jak jsem někdy v roce 1992 podepisoval smlouvy se sportovci typu Petra Garabíka, Ivana Masaříka a Romana Dostála a když jsme se tam dohadovali o nějakých bonusech za úspěchy, tak vesele podepsali a říkali, že na tyhle bonusy stejně nikdy nemohou dosáhnout. Teď už je ta smlouva s reprezentanty trošku těžší. Ale my jsme je se všemi podepsali až do roku 2018, do Koreje, tak věřím, že většina z nich do té doby vydrží, i ti starší.
Ale novou mladou krev také budete potřebovat.
Celý ženský tým je mladý, tam je to super. A ještě jsem vytipoval nějaké další hodně mladé pro Pchjongčchang. S klukama se budeme muset trochu poprat, ale třeba co předvedl ve štafetě Michal Krčmář, to bylo dobré, tam perspektiva je. Rostou tu i junioři ročník 93, 94, je tam silná generace ročník 95. Budeme s tím pracovat. Chce to podpořit juniorská družstva, v tom se ještě plácáme.
Bude nyní o to větší zájem vidět nejlepší světový biatlon u nás. Kdy ho diváci uvidí?
Příští zimu je svěťák, všichni s námi počítají, všichni nás za organizaci předchozích akcí chválí. Ten svěťák bude taková ta třešnička, další by pak měl být v sezoně 2016-17. Nevíme jestli brát i IBU pohár, je to vše o penězích. Pak se pokusíme znovu o mistrovství světa. Jde o to, aby ta reprezentační generace byla pořád dobrá a přitahovala lidi. Holky mohou začít mít mateřské choutky a bude to hned někde jinde.
Kdy podle vás začala cesta k letošním medailím, kdy byl rok zlomu?
Takový zásadní zlom nastal v roce 2004, kdy jsme se setkali s Jirkou Hamzou a domluvili se, že nám manažersky pomůže. Já věděl, že neumíme uchopit úspěchy, které byly na mistrovství světa v Chanty Mansijsku 2003 (zlato Holubcové a celkem tři medaile). Tehdy to totálně selhalo, neprodalo se to, nic jsme na tom nevydělali. Pak Jirka Hamza řekl, že o tom bude uvažovat a přišel s myšlenkou postavit stadion v Novém Městě - a hned jsme šli kandidovat na mistrovství světa. Já moc nevěřil, že jsme to schopní utáhnout. Ale zvládli jsme to. A když jsme mistrovství světa v roce 2008 získali, podařil se i tah s novou generací závodníků a novými trenéry a šlo to už ruku v ruce.
Co teď musíte udělat, aby se úspěchy zhodnotily?
Teď hlavně potřebujeme peníze na mládež a na trenéry mládeže. Sice funguje nějaký systém sportovních středisek, kde je možnost dostat až 240 tisíc hrubého ročně na trenéra. Ale ti trenéři musí pracovat na nějakou živnost, platit si z toho pojištění a nemohou se biatlonu věnovat na 100 procent. Tam by byl nárůst financí potřeba, aby k těm 20 tisícům hrubého měsíčně měli i něco na sociální a zdravotní pojištění.
Odkud by ty peníze měly přijít? Od státu, od rezortu, od sponzorů?
Jsou rozjeté všechny možné varianty. Pro nás by bylo nejmilejší, kdyby to byl stát. Objevují se tu prostřednictvím státu nějaké prostředky z hazardu, nevím jak to s nima bude, ale pokud se nějaké pomoci dočkáme, měla by jít především do trenérů mládeže a do dětí. Druhou věcí je, že navíc musíme najít i ty lidi na trenérskou práci. To je nejhorší, že řada trenérů z důvodů finančních skončila a ti staří, kteří to dělali v klubech zadarmo nebo za hubičky, mezitím zestárli - a už se nikomu moc do toho nechce.
