"Zradila mě hlava a odrazová noha, a s tímtím jsem absolutně nepočítala," přiznávala devětadvacetileté trojskokanka. V deštivém závodě se jí nepodařilo přesně vyměřit rozeběh, značku stále posunovala dál a dál, ale pokaždé šlápla na červeně označenou část odrazové desky, která signalizuje neplatné pokusy.
"Běhala jsem špatně rytmicky a každý rozeběh byl jiný," přiznává Kašpárková, která zákaz nezákaz konzultovala své pokusy na dálku s trenérem Pogányim. "Posunuli jsme rozeběh," říkala v množném čísle, když hovořila o svých pokusech.
Před třetím pokusem se kouč na tribuně prodral až k rozběžišti, rychle sdělil trojskokance pokyny, a pak si dvojice na dálku symboliciky plácla pro štěstí. "Věřila jsem, že to vyjde, při obou neplatných pokusech jsem skočila hodně daleko, na postup do užšího finále by to určitě stačilo," opakovala si.
Pogányi mezitím přeběhl k doskočišti, ale přišel si tam pro něj policista a odvedl ho pryč. Za minutku byl temperamentní muž zpět. Kašpárková se zrovna rozebíhala, ale krok ji ani napotřetí nevyšel. "Projevilo se, že jsem letos moc nezávodila, vybrala jsem si po dlouhé době smůlu," říkala si, když sledovala soupeřky, jak dokončují třetí kolo.
Závod trojskokanek provázel hustý déšť, a tak se všechny soupeřky tlačily na úzké kryté lavičce i se svými velkými taškami. Česká reprezentantka měla kabelu plnou těch nešťastných talismanů. "Nepomohly, ale přeci je nevyhodím. Byly od lidí, kteří mi drželi palce, a takhle to dopadlo," reagovala na neššetrně položenou otázku. Ve skokanském sektoru vrcholil závod a Šárce došlo, jakou šanci promarnila. "Prohru zapíjet nepůjdu, to by byla hodně smutná opice, půjdu se vyspat, a pak mě čeká rozhodování, co dál," říká.
V tuto chvíli to je prý padesát na padesát, možná skončí, možná bude v závodění pokračovat dál.
 Už po dopadu do písku tušila Šárka Kašpárková, že svůj bronz z Atlanty v Sydney neobhájí. |
