Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 19. srpna 2017 Ludvík

Výhru uhájil obranář č. 68

24 2006
Byla to symbolická chvíle. Sršela z ní touha hokejistů po postupu do olympijského semifinále. Hokejový bohém Jaromír Jágr, který se jinak takřka štítí bránění, obětavým defenzivním zákrokem zachránil reprezentaci vítězství v olympijském čtvrtfinále. Jeho činu si všiml málokdo, ani televizní komentátoři za něj Jágra nepochválili.

Co se vlastně přihodilo? Vzpomenete si? Stav? Česko – Slovensko 2:1. Čas? Přibližně 59:30. Asi půl minuty do konce. Skrumáž před Hniličkovou brankou. Slovenská střela z pravého křídla. Hnilička tlumí puk v náručí, ale vzápětí ho pouští za sebe, takže najednou volně trčí dvacet centimetrů před čarou. Hnilička o něm neví.

V reálu to celé trvalo snad jen vteřinu. Ovšem při zpomaleném záběru byste se možná ještě teď znovu lekli. Po puku se natahuje slovenský kanonýr Gáborík, jenž stojí u tyčky. Ten se obvykle nemýlí ani z mnohem těžších pozic.

Zakrýváte si oči? Ten přece z téhle šance musí vyrovnat... Čepelí se dotýká puku a postrkuje ho směrem za čáru. Slováci už skoro jásají.

Ale pozor! Ke Gáboríkovi se řítí kdosi v červeném dresu a tělem ho tlačí od tyčky, k zadnímu mantinelu. Ano, číslo 68. Jágr. On se vrátil!

Cože? Vždyť už tolikrát prohlásil, že bránit neumí, a tak to raději vůbec nedělá. Na ledě se zpravidla věnuje tomu, co ovládá – útočení.

Avšak tohle je stav nouze. Ryze ofenzivní pravé křídlo tentokrát musí pomoct. Vyrovnání by mohlo mít „fatální“ následky. Vráží do Gáboríka, opírá se do něj vytrčeným zadkem. Gáborík vrávorá, hokejku drží už jen v jedné ruce a ztrácí kontrolu nad pukem, který se zastavuje pár centimetrů před rudou čárou. Ufff.

Hnilička se ohlíží a padá na záda. Puk pod ním mizí. Taky Jágr ztrácí stabilitu a leží na ledě. Ale Gáborík je zpacifikovaný. Rozhodčí přerušuje hru. Nebezpečí pominulo.

Vskutku klíčový okamžik. Jágr možná v Turíně nesází góly, jak by si kdekdo představoval. Nestrhává na sebe pozornost jako v New York Rangers, kde chodí na led každé druhé střídání. V „nároďáku“ přijal skromnější roli, podobně jako na loňském šampionátu ve Vídni.

Nicméně v poslední minutě čtvrtfinále jaksi překonal sám sebe, svoje zásady. Odstavení Gáboríka mělo stejnou cenu jako vítězný gól.

Pořád se vzpomíná na Nagano 1998. Nabízí se další paralela. Tam v semifinále podobně zakročil kapitán Růžička, další čistě ofenzivní hráč, který se nerad vracel. V napínavé mele před Haškem odvážně naboural do obra Lindrose a šanci mu zmařil. Jak to dopadlo v Naganu, ví každý.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze