Lidsky lze její zhrzení chápat. Dopingový rejstřík Isinbajevové je oficiálně čistý. Světová rekordmanka patří k těm, kdo doplatili na princip kolektivní viny, který rozsudek Sportovní arbitráže (CAS) posvětil.
Jenže copak jde pro stromy tvořené nevinnými přehlédnout celý širý dopingový les?
Vždyť bylo zřejmé, že v tomhle případě někdo prohraje. Buď „Isinbajevové“, míněno zástup čistých ruských sportovců, či renomé olympiády a sportu celkově.
Takže ještě jednou a nahlas: To, že někteří nedopovali, přece nevyzmizíkuje brutální zapojení politiků a zástup těch, co pod dohledem státu brali vše, co jim zvyšovalo výkonnost.
Verdikt s sebou nese víc než cokoli jiného rovinu symbolickou. „Je to silné poselství, které vystraší spoustu lidí,“ prohlásil nejslavnější z atletů Usain Bolt.
Jde o vzkaz, že taková míra špinavosti už prostě není tolerovatelná, byť při kácení dopingového háje mnoho třísek zranilo i ty, kteří jen postávali opodál. Mezinárodní atletická federace (IAAF) se v časech, kdy většina institucí vydává leda bezpohlavní prohlášení, rezoluce a protestní nóty, odhodlala ke kroku, jenž s sebou nese hmatatelná rizika, ale i nezpochybnitelný signál. A ten zní: Tohle už bylo příliš.
Rusové nejen v atletice dopovali tak, že je správné mít olympiádu bez nich. IAAF mohla vydat „drsnou“ odsuzující zprávu plnou preventivních opatření pro budoucnost, místo toho nepodlehla tlakům a vyvolala tsunami, jež bohužel smetlo i několik nevinných.
Nejde ovšem o pohřeb, nýbrž o šanci na znovuzrození.
Na tahu je Mezinárodní olympijský výbor.
