Plno lidí ji kritizuje. Tvrdí: Kam zmizely ideály? Vždyť už to je jenom komerční mašinerie.
To jsou řeči. Všechno se tu dělá pro sportovce, byznys to jenom provází. Vy tady taky přece děláte svoji práci, ne? Ale jste tu přece hlavně kvůli sportovcům.
Jak se vám líbí v Aténách?
Užívám si. Počasí, sporty, nesl jsem pochodeň s olympijským ohněm, mluvil s premiérem. Můj řecký řidič hrával házenou a povídá mi: Na to musíš jít. Sehnal lístek a já půjdu poprvé v životě. Pak na stolní tenis a těším se i na plavání.
A plánoval jste fandit tenisovým sestrám Williamsovým, že?
Ježíšmarjá, nejsou tady. To mě mrzí, protože já miluju, jak hrají.
Určitě by šly do finále. Co se dá dělat, tak půjdu na Martinu (Navrátilovou, pozn. red.), tu miluju taky.
|
Carl Lewis |
|
jedenačtyřicetiletý americký sprinter a skokan do dálky patří mezi nejúspěšnější sportovce všech dob |
Můj táta, také sprinter a bývalý československý reprezentant, chce vědět, za kolik byste dnes zaběhl stovku. Bude mu pětašedesát a pod čtrnáct vteřin už ji nedokáže.
Opravdu? To je báječný muž (rozzáří se mu tvář). Omlouvám se mu, fakt nevím, za kolik bych běžel. Před sedmi lety jsem to zabalil. Den ze dne, věřte mi. Řekl jsem si: Kašlu na běhání, mám ho dost.
Jste tedy taky penzista?
Jo, totální. S prací jsem skončil. Ale běhám, jezdím na kole, občas si zahraju fotbal. Hodně se hýbu s dětmi. Ale časy ani centimetry si neměřím, toho jsem si vážně užil dost. Vlastně se už ani o sportovní výsledky moc nezajímám.
Vaší první olympiádou mohla být Moskva 1980, ale USA tam odmítly startovat. Možná jste přišel o první dálkařské zlato a mohl jich mít pět v řadě.
Bylo mi osmnáct, moc jsem to neprožíval. Měl jsem všechno před sebou. Možná bych získal medaili, ale asi bych nevyhrál.
Teď vás může v počtu vítězství za sebou dohnat oštěpař Železný. Vyhraje?
Výsledky nepředpovídám. Ale obdivuju ho, je to velký sportovec. Už závodil v Soulu 1988, ne? A kolik, že mu je? Osmatřicet? Jak to mohl tak dlouho vydržet? (vrtí hlavou) Já bych to nedokázal.
Své jméno jste skvěle prodal v reklamě. Někteří marketinkoví experti předpokládají, že by se desetibojař Šebrle mohl stát první českou mezinárodní hvězdou i na tomto poli. Má na to?
Jeho výkony jsou skvělé, má fanoušky a lidé ho oceňují. Ale není lehké prosadit se i v reklamě. Nezáleží jen na výsledcích. I v Americe najdete plno velkých sportovců, které nikdo nezná.
Výsledky rovná se zisky. Před olympiádou se provalila řada dopingových případů. Dá se tenhle boj vyhrát? Není lepší povolit, ať si každý dělá, co chce na vlastní riziko?
To nejde. To už by pak závodila zvířata, ne lidi. Metody antidopingového boje se hodně zlepšily.
I vás obvinili. Wade Exum, bývalý antidopingový šéf v USA, po patnácti letech od olympiády v Soulu 1988 řekl, že jste před hrami dopoval. Testy se prý tajily.
Podívejte, já bral léky proti nachlazení, které nebyly na seznamu zakázaných látek. Kdyby mi je našly dnes, nikdo by se nedivil. Žádné steroidy. Ať si mluví, jak chtějí.
Nechtěl jste se soudit pro křivé obvinění, poškození pověsti?
Ne. Já ty lidi neodsuzuji, nechávámto být. Vše je uzavřené, medaile mi nesebrali. Jenom to zkoušejí.
Měníte obor a míříte do Hollywoodu. Jaké máte rád filmy a herce?
Al Pacina, De Nira, Washingtona... Komedie, černé komedie i dokumenty. Hlavně tam musí být silný příběh. Proto obdivuji Hitchcocka. Jeho filmy mají speciální atmosféru, zvláštní snímání záběrů, skvělý příběh, velké herecké výkony.
Loni jste natáčel šest týdnů v Sofii sci-fi film Lovec vetřelců. Jste spokojen se svým výkonem?
Hraju člena ochranky ve škole, je to docela velká role, prolíná se celým filmem. A režisér mě chválil. Ale ještě jsem film neviděl. Záleží na divácích, jak se jim bude líbit.
Získáte někdy v životě Oscara?
Brzděte! Teprve začínám, jako herec se učím. Je to práce, stejně jako trénink. Ale já chtěl být hercem odmalička. A místo toho jsem se předváděl na atletické dráze.
Ale i tam najdete herce a showmany. Třeba vašeho krajana, sprintera Maurice Greena.
No, je rozdíl ve významu něco předvést, nebo se předvádět. Mě nejdřív zajímalo to první.
Také se prý angažujete v politice, jaké tu máte ambice?
Činy, žádný úřad. V roce 2000 jsem rozjel rozsáhlý projekt pro děti. Víte, že víc než polovina základních škol v Americe nemá tělocvik mezi povinnými předměty? To je hrůza. Vydáváme knížky, připravujeme nějaké akce typu Sportuje celá rodina.
Svalovce a filmovou hvězdu Arnolda Schwarzeneggera tedy na postu kalifornského guvernéra nenahradíte?
Kdepak (směje se). Vždyť to říkám: Důležité jsou činy, žádný úřad.
