Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pátek 18. srpna 2017 Helena

Vzpomínka na hokejové bitvy s Rusy: když jde rivalita za mantinely

Zápasy českých a ruských hokejistů bývají vyhrocené. Rvačky nejsou ničím neobvyklým. | foto: Reuters

21 2010
Vy nám tanky, my vám branky! Málokterá hokejová rivalita přesáhla až za hranice sportu. Pro Čechoslováky a Rusy, respektive sovětskou sbornou, to však platí stoprocentně.

Nejvyhrocenější doba soupeření dala vzniknout i výše zmíněnému heslu. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 vítal národ každou příležitost k odvetě.

Naskytla se mu hned další rok v březnu na mistrovství světa ve Stockholmu: v mimořádně vyhecovaných utkáních Čechoslováci dvakrát porazili Sovětský svaz – a přestože nakonec skončili bronzoví, doma je vítali jako hrdiny.

Jejich branky totiž zasadily hrdým Sovětům ránu, na kterou téměř neporazitelný výběr nebyl zvyklý. O to potupnější byly proto, že přišly ze země, kterou ovládly hrubou silou jejich tanky.

Historie slavných olympijských výher nad Rusy je mnohem chudší, o to jsou však cennější. Jedna z nejvýznačnějších přišla právě v osudovémroce 1968, avšak ještě před srpnovou invazí, na hrách v Grenoblu.

Sovětská sborná tam suverénně mířila za titulem. Plány jí nemělo zkazit ani utkání s Čechoslováky, s nimiž sedm let neprohrála.

Tehdy však vystavili její cestě za zlatem nečekanou překážku. V napínavé přestřelce národní tým porazil Sověty 5:4. "Ten zápas divákům vyrazil dech," napsal švédský list Dagens Nyheter.

Osud turnaje tak najednou mělo ve svých rukou Československo – kdyby v posledním utkání porazilo Švédsko, vyhrálo by olympijské zlato bez ohledu na výsledky soupeřů.

Ale nestalo se, i když... chybělo tak málo! Jediný gól a mohlo být všechno jinak. Výsledek 2:2 však odsoudil tým ke stříbru.

Po další slavné olympijské výhře nad Rusy už Čechům zlato neuniklo. Ani nemohlo: šlo o památný finálový duel z Nagana 1998.

V televizi už běžel ten zápas snad stokrát, přesto se pořád neomrzí. Na pohled nešlo o nejhezčí zápas, náboj mu však dodávala jeho významnost: utkání o zlato na olympiádě, na turnaji, kde poprvé startovaly hvězdy z NHL. A k tomu všemu drama až do konce právě s Rusy, i po letech hlavním rivalem hokejistů.

"Víc už se asi dosáhnout nedalo," řekl centr Pavel Patera, který vyhrál buly před jediným, rozhodujícím Svobodovým gólem na 1:0.

Ještě jedna výhra se zapsala do dějin, byť je na rozdíl od té naganské "nepřepsala". V Turíně 2006 narazili Češi na Rusy v souboji o bronz. Ze semifinálového zklamání se národní tým zvládl oklepat rychleji než soupeř, vyhrál 3:0.

Tým tak skončil třetí na turnaji, odkud Kanada, Rusko či USA odjely bez medaile. Po zlatu z MS ve Vídni 2005 však národ čekal víc.

Co by za bronz letos dal!







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze