Do Prahy přicestoval společně s Kateřinou Neumannovou, dokonce dvojnásobnou medailistkou z letošních her.
V hlavním městě se oba zdrželi jen krátce: přípitek, setkání s novináři, pózování pro fotografy. Pak konečně vyrazili domů, Neumannová na Zadov, Bauer na Boží Dar. Tam na něj čekaly stovky lidí a také dárky.
Třeba sedmdesát centimetrů vysoký stříbrný smrček, linecké rohlíčky nebo padesát kremrolí od tchýně Heleny Šikolové-Balatkové, která získala bronz na olympijských hrách v japonském Sapporu.
Ale nejvíc se těšil pochopitelně na rodinu: manželku Kateřinu a dvouletého syna Matyáše.
Na olympijských hrách mu hodně chyběli, a tak si aspoň často volali. "Účty za telefon budou obrovské. Určitě jsem několikrát trhl dosavadní osobní rekord," usmál se osmadvacetiletý běžec na lyžích.
Těšil se na rodinu
"Moc se na ně těším," řekl na tiskové konferenci, která se konala v salónku na ruzyňském letišti.
Když se posadil za stůl, dal medaili před sebe. Chvíli si s ní ještě hrál, než ji definitivně odložil. Je jeho první z vrcholné akce. Vybojoval ji v závodě na patnáct kilometrů klasicky, rychlejší byl jen estonský reprezentant Andrus Veerpalu.
"Dlouho jsem vůbec nevěděl, jak to dopadne. Když jsem dojel do cíle, dostal jsem se před Vasilije Ročeva a byl jsem druhý. Musel jsem čekat, jestli se ještě nepřiřítí Tobias Angerer. V tu chvíli už jsem věděl, bude to stříbro, nebo bronz," zavzpomínal na životní závod v Pragelatu.
Stal se prvním českým olympijským medailistou v mužském běžeckém individuálním závodě na zimních olympijských hrách. Následovalo předávání medailí, rozhovory. Jeden dokonce poskytl i mongolské televizi.
"Teprve po třech hodinách jsem byl konečně sám. Tehdy mi poprvé trochu došlo, co jsem dokázal. Ale když jsem pak viděl ohlasy, kolik lidí je teď tady, tak ještě pořád si to neuvědomuju naplno. Teprve to přijde," poznamenal Bauer.
Své výkony ze záznamu nesleduje
Na svůj stříbrný běh se ze záznamu nedíval.
"Určitě to mám doma nahrané, možná se k tomu v létě vrátím. Ale většinou to vypadá tak, že se mi jenom kupí kazety a nenajde se nikdo, kdo by se na to koukal," prohodil.
Po návratu si chce hlavně užít rodiny a setřást únavu. Jít na lyže? Ani nápad. Aspoň dva, tři dny si od nich odpočine, než se začne chystat na pokračování Světového poháru.
"Před sezonou jsem jasně říkal, že hlavní prioritou je olympiáda. Ta teď skončila, takže to trošku přehodnotím. Rozhodně se nechci dalších závodů jenom zúčastnit. Kdyby se povedla nějaká medaile, byl bych rád," pronesl.
Jenže ještě tento týden ho čekají zcela jiné úkoly. Bauer studuje Vysokou školu báňskou, obor ekonomika a management. Nyní má před sebou zkoušku ze statistiky. Učení během her? To ne. Během pár dní to ale musí dohnat.
Že by mu tady stříbrná medaile u zkoušky pomohla?
"To bych ani nechtěl." reagoval.
Třetí hry
Letošní zimní olympijské hry byly třetí, na kterých Lukáš Bauer startoval. Nejlepším výsledkem z Nagana bylo patnácté místo ze štafety, v Salt Lake City pak dvě sedmé příčky. "Po organizační stránce je letošní olympiáda u mě v pořadí až poslední," řekl.
Ale výsledkově první. V Itálii se představil ve čtyřech závodech. Byl desátý ve skiatlonu, se štafetou devátý a na padesátce šestnáctý. Ale hlavně: v závodě na patnáct kilometrů klasicky stříbrný.
