Natalie Babonyová je hokejistka. Prožívá jedny z nejkrásnějších chvil v životě. Když byla před Vánoci s přítelem v New Yorku, zavolala jí maminka šťastnou zprávu. "Jsi v nominaci."
"Štěstím jsem plakala. Do začátku olympiády zbývá pár dnů a já se pořád cítím jako ve snu. Já fakt budu hrát. Úžasné," vykládá s upřímnou radostí pro deník sme.sk. A slovensky. Mluvit umí dobře, doma v Torontu se tak baví odmala. Přesto se co chvíli ptá, jestli použila správnou slovenskou vazbu.
"Neumím dobře spisovně, nechodila jsem na slovenskou školu, tak se doučuju se spoluhráčkami. Ale slovenskou hymnu ovládám dobře. Když vyhrajeme, zpívám si ji na modré čáře. Jenom potichu, nemám pěvecký talent."
Ptáte se, jak se ze ženy, navíc tak pohledné, může stát hokejistka? Důvod číslo jedna je nasnadě: žije v Torontu, kde hokej zajímá každého bez rozdílu pohlaví. Důvod číslo dva je prozaičtější: její rodina je s tímto sportem spjata po generace.
Anton Babony byl známý brankář v Popradě, následoval ho i jeho syn. Ten se v pětadvaceti rozhodl emigrovat. Až v Torontu poznal budoucí matku Natalie, Slovenku z Bardějova, která měla v Kanadě tetu.
Kromě Natalie mají další dvě děti, obě hrají hokej. "Brácha Marek už ale jenom rekreačně," říká Natalie, která Slovensko reprezentovala na mistrovství světa 2004. Tři roky předtím si dokonce zahrála se starší sestrou Andreou.
Natalie se do slovenské reprezentace dostala jako hráčka univerzitního týmu Yale Bulldogs v americkém New Havene, kde působila v letech 2002 až 2005. Hokejem se ale neuživí ani v Kanadě. "Nejkvalitnější jsou tady univerzitní ligy, kde nejlepší hráčky dostávají stipendium," přibližuje Babonyová. "Hrají tam baby, které hokej baví. Nic víc."
Natalie proto po škole odešla do Bostonu, kde pracovala ve firmě, která vyrábí defibrilátory. Tedy přístroje na oživování srdce, které před pár lety zachránily život českému obránci Jiřímu Fischerovi a které musí být v zámoří na každém sportovišti i v každé větší budově.
"Od ledna je prodávám v Torontu. Je super, že mě zaměstnavatel uvolnil na olympiádu."
Snad se seznámím s Chárou
V době, kdy Babonyová pracovala v Bostonu, chodila na místní Bruins a sledovala v akci slovenského obránce Zdeno Cháru. "Jenže osobně jsem se s ním nepotkala, snad budu mít štěstí ve Vancovueru," přeje si. "Je hrozně velký, nevím, co bych si proti němu dovolila na ledě. Nejspíš bych ho přetáhla přes nohy," směje se 164 centimetrů vysoká kráska, která hraje na pozici centra.
Slovenský tým na olympiádě narazí hned v prvním zápase na Kanadu. "Nebojím se, naopak se těším," tvrdí Babonyová.
