Tak žije 16 let po olympijském zlatu z Barcelony někdejší "národní rebel", vodní slalomář Lukáš Pollert.
Jeho příběh byl v 90. letech 20. století vděčným novinářským soustem. Kluk, co si nikdy neodepřel pivo a ke všemu prodal své dvě olympijské medaile (vedle zlata z Barcelony 1992 i stříbro z Atlanty 1996) finančníkům z firmy Akro Capital a utržených 150 000 korun věnoval nadaci Drop In, jež pomáhá narkomanům. Tak si ho lidé zapamatovali.
"Částka nehrála roli. Já byl rozhodnutý je prodat prvnímu, kdo zavolá, třeba za dvacet tisíc," vzpomíná po letech. "Ještě mám v nemocnici medaile z mistrovství světa, jsou neprodejné. Asi je dám nějakému statečnému malému pacientovi za odměnu na hraní," směje se lékař Ústřední vojenské nemocnice.
. Osudy zlatých medailíSeriál MF DNES k olympijským hrám Denně až do 8. srpna, kdy v Pekingu začnou XXIX. letní olympijské hry, vám přinášíme osudy českých a československých vítězů. |
Pollert chvíli nahlas přemýšlí, co mu z olympijské slávy zbylo. "Medaile jsem prodal. Auto, které jsme tehdy dostali, mi ukradli, našlo se za dva roky ve Varšavě. A vzpomínky? Na co? Jel jsem v životě spoustu kvalitnějších závodů než olympiády s omezenou konkurencí."
I on však připouští, že mu olympijské úspěchy změnily život. A nikoli k horšímu: "Že tu sedíš a ptáš se na nesmysly, to je díky olympiádě. Dala mým slovům zvláštní váhu. Národ zbožňuje úspěšné sportovce.
Vzpomeň si na pokřik ‚Hašek na Hrad‘ po Naganu. Jakoukoli hovadinu řeknu, někdo se toho chytí.
Občas jsem si z toho dělal i srandu," přiznává zastupitel Prahy 6, jehož volebním programem kdysi bylo více veřejných záchodků v místech, kde bydlí. Plán vyšuměl...
Příští politické plány? "V šedesáti, až budu moudrý, se vrhnu na velkou politiku. Zatím chci dělat medicínu. Další otázky? Ne? Tak se zeptej, jak relaxuju. Tohle je teď moje dílo," ukazuje pyšně okrasnou zahradu. "Korkovník, eukalyptus, lilie..."
Ke každé rostlině podává zasvěcený výklad. "Když jsem závodil, promítal jsem si v hlavě před spaním závody. Teď přemýšlím po večerech o zahradě. Jak ji ještě vylepšit. Ve všem chci na vyšší level. A vždycky mi chvíli trvá, než na to přijdu."
Tehdy v Barceloně na to přišel v pravou chvíli. Vždyť do té doby nic nevyhrál, nechtěli ho tenkrát na hry ani vzít.
