Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 16. srpna 2017 Jáchym

Zákazníkem zlaté Kateřiny N.

4 2006
Šumavským Zadovem se klikatí mrazem poničená cesta. Vede nahoru na Churáňov a vy cestou míjíte jeden penzion za druhým. Jen v jediném byste však nalezli vítězku zlaté olympijské medaile. Ten penzion nemá jméno, nenajdete ho v žádné nabídce ani na internetu, přesto je nejslavnější ze všech. Adresa? Zadov 415. Víc nic.

Anebo taky  "penzion Kateřiny Neumannové", jak hlásí paní provozní do telefonu. "Ale už připravujeme jméno na propagační materiály. Asi Chalupa u Katky, co říkáte?" navrhuje lyžařka.

Zřejmě to není špatný nápad. Penzionů je tu spousta, chalupa se bude dobře pamatovat. Ve sněhové brázdě, která vede k šesti garážím, stojí cedule: "Soukromý pozemek. Nevstupuj!"

A když se tudy přece jen vydáte, narazíte na zvláštní plakát, který visí mezi dvěma sněhovými hrably. S ním přišli fanoušci v pondělí odpoledne, když Neumannová dorazila z Turína. Vítej doma, zlatá Katko!

Na Chalupě u Katky

Z olympiády přiletěla se zlatem na krku, ale taky s virózou. Pokašlávala, polykala antibiotika, ani šampaňské nesměla při přípitcích usrknout. Chtěla se skrýt před světem. Kam jinam, když ne domů, na Šumavu?

Nechala si tam vybudovat stavení, které na první pohled nevypadá úplně impozantně. Dva spojené domky schované pod dvoumetrovou bariérou sněhu, nenápadně vykukující ze stráně pod hotelem Churáňov.

"Ten barák, to je moje srdeční záležitost. Snad nedělá Šumavě ostudu," říká slavná slečna hoteliérka a vlídně nás zve dál.

Ne, zvenku "ten barák" opravdu nedělá ostudu. A to jste ještě nebyli uvnitř. Tam je to přepych, který se naprosto vymyká normálu. Omráčí vás.

Apartmány za milion. Bazén s bublinkami, plazmové televize, voňavé smrkové obložení, originální černé kování, speciální místnost pro pány s doutníky. Vinný lístek se šampaňským SPB Veuve Clic Guot Ponsardin za tři a půl tisíce a jedinou lahví Don Pérignon ročník 1995 za 9800 korun.

Na běžné horské chatě, odkud se vyráží za lyžováním, byste nic takového nečekali. "Chtěla jsem navodit atmosféru luxusního prostředí, ale ne sterilního jako v hotelu. Chtěla jsem mít něco jedinečného," tvrdí Neumannová.

Inu, povedlo se. Vítejte na Chalupě u Katky.

S manželkou a dětmi přijíždíme v úterý po obědě. Jen co vystoupím z auta, už slyším, jak uvnitř švitoří malá slečna. "Mamííí, dívej. Podívej!" Blonďaté děvčátko před chvilkou dojedlo a teď skáče ze druhého schodu.

Zpoza rohu vychází ona, zlatá běžkyně. Maminka dvouapůlleté Lucie, která přesně před osmi dny donutila ženy skákat a křičet u televize a i chlapům vehnala slzy do očí. Ve třiatřiceti se Kateřina Neumannová v dlouhatánském závodě na 30 kilometrů vzepjala k báječnému finiši. V tu chvíli se pravděpodobně stala nesmrtelnou.

Ať se vám u nás líbí!

Na stolech v jídelně stojí vázy s voňavým barevným kvítím, přesto Neumannová s radostí přijímá tři žluté gerbery jako gratulaci k životnímu úspěchu.

"Jen mě mrzí, že vždycky všechny ty pugéty dostanu naráz," lamentuje. "Jsou nádherné, jenže za týden odkvetou. Asi budu muset vyhrávat častěji."

Paní Alena, šéfová penzionu, nám předává bílou kartičku s čipem, jejíž pomocí se otevírají dveře, a ukazuje pokoj číslo 1. Jmenuje se Stráň.

"Ať se vám u nás líbí, já už musím jít. Lucka chodí po obědě spát, lehnu si s ní," loučí se Kateřina.

Což o to, líbí se nám tu už teď.

Uprostřed jídelny stojí kulečník, v rohu obrovská kachlová kamna. Obklady jsou ze smrkového dřeva. Místo lustrů visí pod stropem orlové, majestátní dravci s jemnými dřevěnými plátky místo křídel a s černými drápy, v nichž drží bodová světla. Černá kovová dekorace je všude: úchyty, stojany, věšáky, ozdoby, doplňky skříněk i radiátorů. Napoprvé lehce šokují, na druhý pohled už ladí.

"Pan Miloš Fajt, to je hrozně šikovný kovář, který po sobě i luxuje. Pořád sem průběžně jezdí a dodělává," vypráví Kateřina, když nás druhý den provází po domě. V naší Stráni jsou dvě ložnice, toaleta, koupelna, z okna nádherný výhled do zadovského údolí, odkud pomalu šplhá na vrchol stárnoucí jednosedačková lanovka. Moderně zařízená kuchyň s ledničkou, mikrovlnkou, myčkou a digestoří, dřevěný bar.

Voňavé krepové povlečení, plazmová televize s metrovou úhlopříčkou, před ní pohodlná, tmavě růžová sedačka z kůže. V květináčích na oknech břečťan, který se pne ve tvaru srdce. V rohu trčí veliké tmavozelené listy fíkusu. A snad úplně všechno je barevně sladěné - dlažba, závěsy i koberec.

"Barevně jsem to dávala dohromady sama, ale jinak jsou to všechno nápady architektů," říká paní domu.

30 milionů by nestačilo

Už dlouho na Šumavě dře při tréninku. A celou dobu měla jeden sen: zařídit si penzion, stát se hoteliérkou.

Nejdřív neměla peníze, pak byly problémy s úřady, nebylo místo pro stavbu. Teprve před čtyřmi lety se věci začaly hýbat. A vyrostla pýcha Zadova. Má se za to, že stavba stála 30 milionů, ale Kateřina přiznává: "To by nestačilo. Ale víc neřeknu."

Sama vyrůstala v Písku v paneláku, v bytě tři plus jedna. Maminka učitelka, tatínek zubař. Na nic si nemohla stěžovat, měla kolo, lyže, všechno, co potřebovala. Ale její dcera Lucie bude vyrůstat v přepychu.


"Sama si strašně vážím toho, co jsem dokázala. Teď musím jen doufat, že se mi podaří Lucku vychovat tak, aby z ní byla taky skromná holka. Za pár let jí musím vysvětlit, že není úplně normální, když se každý večer může jít vykoupat do teplého bazénku a do whirpoolu."

Ještě spoustu let bude splácet hypotéku, vyrovnaná je sotva polovina částky, ale hrdá může být už teď. Však taky ze všech stran slýchá pochvaly: "Není to žádná lidovka."

To není, za jednu noc v apartmánu byste pořídili skromnou týdenní dovolenou u moře - 12 tisíc korun!

V levém křídle stavení má pro sebe prostorný podkrovní byt, pod ní žijí rodiče a jeden apartmán je pro rodinné návštěvy. Druhá část je k pronajmutí: čtyři apartmány.

"Kdyby bylo jen na mně, bála bych se jít do takového dluhu, ale dnes nelituju," řekla Neumannová. Pomáhá jí reklamní agentura, která se stará o její lyžařskou kariéru. Jednou to bude slavný penzion, ale zatím nemá žádnou reklamu. Sem tam se tu konají krátké firemní akce, víkendová jednání, občas přijedou úspěšní byznysmeni s rodinou. Otevřeno je od září.

"Zatím jsme špatní hoteliéři. Nejradši bychom tu byli sami," říká Kateřina Neumannová.

Nezastírá, že je to ubytování pro bohaté, pro VIP. Nejradši by třeba jeden apartmán pronajala za milion korun na celý rok. A tak plánuje: "Od jara se tomu hoteliérství začnu věnovat. Zatím nebyl čas."

Kde je schované olympijské zlato?

Odpoledne je klid. Naše děti vyrazily na boby, malá Lucka Neumannová s babičkou na sáňky a Kateřina na trénink.

Koukám na sněhové závěje, které sahají až do půlky oken. Světlo sotva proklouzne. Nikde nikdo, jen lednička za barem vrní. Sedím u baru, za kterým se točí gambrinus a plzeň, a nade mnou se lehce pohupují desítky blyštivých placek - medaile.

Síň slávy neboli Paměť medailovníku, jak se píše na stěně. Je to nalakovaná jabloň ze zahrádky architekta Svojanovského. Na jejích větvích visí placky z dorosteneckých šampionátů a vodáckých závodů na kajaku. Pádlování musela Neumannová nechat v mládí ze zdravotních důvodů.

Ty nejcennější medaile však chybějí: šest olympijských i zlato z mistrovství světa. Neumannová je zatím uložila do trezoru.

"Ale chystáme sem zamykací vitrínu, ze které mi je nikdo neukradne. Snad. Měly by být přece vidět," říká.

Tajemství doutníčkárny

Připadám si jaksi nesvůj, sám v cizím domě. A tmavá místnost za jídelnou je jako třináctá komnata. Doutníčkárna.

Mimochodem, všechny kouty penzionu mají zvláštní názvy. U Neumannových nejsou toalety, nýbrž kadibudky, nablýskaná kuchyně nese vizitku Hladomorna, jídelna je Šenk, soukromé křídlo má tři pokoje: Vejminek (pro rodiče), Závěj (pro hosty) a Domácí (pro holky Neumannovy).

Když si chcete jít zacvičit do posilovny, musíte po schodech dolů do Mučírny. Procházíte kolem netradiční tapety z okopírovaných novinových článků. Některé jsou mi docela povědomé...

Ale pojďte zpátky do třinácté komnaty. "To je náš skvost," říká Kateřina. V rohu ručně ukovaný masivní krb s pečlivě nasekaným dřevem, stačí jen škrtnout sirkou. Uprostřed sedačky z tmavě hnědé kůže, na stropě odvětrávací šachta, po kouři ani památky.

"Nechtěla jsem, aby tu byl smrad, když si sem chodí hrát děti," vysvětluje Neumannová.

Na jedné straně stolní fotbálek, na stěně šipky, pod oknem na zeleném koberečku pět jamek na minigolf.

"A tady nám sám pan architekt něco vyřezal," řekne Neumannová a ukáže na stěnu. Zmáčkne knoflík a dřevěná freska, na níž kubánský stařík labužnicky vyfukuje doutníkový kouř, pomalu odhalí televizi.

Bohatství knihovny: Písmo svaté i Kámasútra

Tak mě napadá, že Kateřina Neumannová při budování svého penzionu myslela snad na všechno. A když si neví rady, stačí se poohlédnout po pomocníkovi v knihovně. Výběr je bohatý.

Jak se zlepšit v golfu. Kniha o vracích pod vodou, o Šumavě, o amerických automobilech, ilustrovaná Kámasútra, Velká kniha rybaření, Velká encyklopedie psů, Velká encyklopedie piva. A taky Historie letectví, obrovská bichle Lov, Encyklopedie pistolí a revolverů, Encyklopedie koní, Encyklopedie starožitností nebo sportovních vozů.

A vedle stojí Písmo svaté v obrazech, Objevy a vynálezy, Přemožitelé hor, Hrady a zámky Evropy, Tibet.

Na stěnách si můžete přečíst zvířecí říkanky. Tak třeba o lvu. "Ukrutně zuřil na psa lev, že v jeho jméně napsal ef - a vynadal mu při kafi: Copak se, tupče, říká lfi?!"

Lucinka a její lyžařské trable

Venku se zešeřilo a kdosi klepe na dveře. Á, slečna Kateřina...

"Omlouvám se, ale zapomněla jsem vám dát klíčky od garáže. Patří ke každému apartmánu."

Olympijská vítězka se přece v podobném případě omlouvat nemusí. Ale jako správná hoteliérka by měla.

A za hodinku znovu nesmělé ťuk, ťuk.

Zase Neumannová, ale tentokrát ta malá. Čekali jsme ji, přišla si hrát s našimi dětmi.

Skládala puzzle s krtkem, namalovala žluté sluníčko a vyprávěla o zapadané klouzačce venku. Taky o tom, jak "lyžuje z kopečka, ale eště neumí blzdit". A ještě o tom, že má ráda pálivé žvýkačky a večerníček o Makové panence. Zvláštní... Ještě před pár dny ta holčička v růžové bundě běžela za mámou, která ležela vysílená v cíli zlatého závodu na turínské olympiádě a teď si přede mnou hraje v pokoji na koberci a řehtá se jak divá.

V osm pro ni přichází maminka: "Nezlobila?" "Ne, byla skvělá!" říkám.

"Ona se cizích lidí nebojí," přitakává Kateřina. "Je zvyklá. Dobrou noc, uvidíme se na snídani, jo?"

Přísná paní domu

Přes noc napadlo dalších deset centimetrů, sníh nafoukal i na poskládané dřevo kolem chalupy. Pan František Švehla dopíjí v jídelně kafe a jde odhrabovat sníh. Dodnes skáče na lyžích, i když už mu bylo sedmdesát. Na šampionátu veteránů skončil čtvrtý. "Těch mých pětadvacet skočím i bez tréninku," říká.

Je to jeden z mála lidí, kteří v penzionu u Neumannových pomáhají. Odklidí sníh, naseká dříví, vytáhne popelnici. V hlavní roli však účinkuje šéfová Alena Kramlová.

"Jsem provozní, kuchařka, číšnice, uklízečka, pradlenka, údržbář, závozník," vypočítává. Nestěžuje si. Pokud se Chalupa u Katky rozjede do větších provozních obrátek, jistě dostane pomocnici. Vždyť paní domu, ač se to nezdá, je přísná.

Když se vrátí ze závodů a nikdo v penzionu není, prochází se po pokojích a sleduje, co je kde nového.

"Něco někde posunu, aby se mi to zdálo dobré," popisuje Neumannová. "Občas zjistím, že něco není dost uklizené, a řeknu to. V tom jsem vyučená z hotelů po světě. Ale sama tu s hadrem nechodím."

"Jo jo, Katka si potrpí na takovou tu voňavou čistotu. Aby se kohoutky leskly, aby bylo všechno precizní. A pro mě je to velká zkušenost," povídá Alena Kramlová. Když přijde paní domu s Luckou v náručí na snídani, hned se starostlivě ptá: "Nevzbudil vás v sedm hodin traktor? Vždycky jezdí okolo."

Ne, nevzbudil, v horách se spí sladce, i když venku rachotí traktor. Naleje si kafe, dcera slupne pár ovocných vloček a terénním nissanem se jede kilometr nahoru na Churáňov k běžeckým tratím. Vlastně ještě ne. "Lucí, nezapomeň na zuby..."

Až teď... Tři ženy, tři Neumannové. Zatímco prostřední Kateřina vyráží do bílé stopy, babička Zdeňka s vnučkou Lucií vytahují sáňky a malé lyžičky. 

Hvozd, Luft a Tůň

Po obědě se koná exkurze. "Slíbila jsem přece, že vás provedu," praví Neumannová.

Svůj pokoj znám už nazpaměť, ale na horní patro jsem zvědavý. Tři apartmány a každý jinak zvláštní. Nejmenší, ale nejvoňavější je Hvozd. Na střešních oknech se rozvaluje sněhový krunýř, který nejde setřást, ale atmosféře to jen přidává. "Tenhle apartmán mám ráda, je takový voňavý," říká Kateřina.

Vůně smrku a přítmí... Jako byste byli na jaře v lese. Obklady ze smrkového dřeva jsou téměř na všem. "Chtěla jsem to tak. Navíc dřevo má jen kartáčovaný povrch, není lakovaný, jen natřený voskem, který se vpije."

A co pokoj nalevo s vizitkou Luft? Všude je moře volného prostoru - a bože, ten výhled! Sluncem prozářené šumavské údolí se mi odráží do očí. Jako v pohádce. Dole je kuchyně a nahoře po schůdkách ložnice.

A nakonec Tůň. "Tady se mi krásně odpočívá. Koukám do lesa a kochám se," říká Kateřina. A taky si tu hraje na vodníka, který schovává dušičky. Na dřevěných poličkách nad dveřmi stojí desítky barevných hrníčků s pokličkami. Každý má své jméno: Tchepalova, Smigun, Björgen, Kuitunen a spousta dalších.
To jsou přece soupeřky Kateřiny z běžeckých tratí. "To nechala udělat moje agentura, která si tu občas hraje s interiérem. Ani nevím, jestli z těch hrnků někdo pil čaj."

A když se tak mezi hrníčky přehrabuje, narazí na jméno Lazutina. Tahle Ruska porazila Neumannovou na minulé olympiádě v Salt Lake City a potom byla usvědčena z dopingu. "Ten hrnek by si zasloužil hodit z okna," poví s kyselým úsměvem.

Večer po zprávách si opět přijde pro dcerku k nám do pokoje a poví: "Dobrou noc a ráno se uvidíme." Stejně je zvláštní, když vám dobrou noc přeje Kateřina N.

Venku mrzlo a bylo nádherně. Sluneční paprsky se odrážely od zasněžené Šumavy. A Kateřina Neumannová se vždycky ráno, než si nalila kávu a vyrazila k tréninku, starostlivě zeptala: "Nechybí vám nic? Kdybyste potřebovali, stačí říct."

Posvatné místo Kateřiny Neumannové U Matesa.

Maminka Katřiny Neumannové se svou vnučkou Lucinkou

V penzionu Kateřiny Neumannové nechybí ani relaxační zóna.

Kateřina Neumannová před svým penzionem na Zadově.

Kateřina Neumannová to zvládá i za pípou v šenku svého penzionu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze