Jaké umístění by vás tedy ve sjezdu uspokojilo?
Považoval bych za úspěch, kdybych zopakoval dvacáté místo z Antonu.
Liší se hodně trať ve Snowbasin od té, na níž se loni jelo ve Svatém Antonu mistrovství světa?
Je výrazně těžší, vůbec se to nedá srovnávat. Američané se chtěli předvést a postavili tak náročnou sjezdovku, že si na ní člověk neodpočine. Je hodně náročná, dole už jsem toho měl dost.
Kde hledat kritická místa?
Tenhle sjezd je kritické místo odshora až dolů. Nahoře se to slušně rozjede, pak je tam sice rovinka, ale přijdou zatáčky a pořád je co dělat, člověk si oddychne až v cíli. Dojezd je také těžký, jsou tam takové vlnky, které rozhazují. Ale je to pěkný sjezd.
Před odletem jste se obávali místních skoků, oprávněně?
Skoky jsou dobré, jsou čtyři a moc se na nich nelétá. Kopírujete terén a visíte tak metr vysoko. Nejdelší je první, při němž jste ve vzduchu zhruba pětadvacet třicet metrů.
Jak svůj dnešní výkon hodnotíte?
No, jsem rád, že jsem se dostal dolů, protože jako na potvoru mě chytla nějaká nemoc, beru antibiotika. Mám náběh na angínu, doktoři ještě uvažovali, že bych vynechal, ale já jsem tvrdil, že ne, že kdyby bylo špatné počasí, musel bych startovat rovnou do závodu.
Neměl jste přece jen zůstat raději v klidu?
Jsem rád, že jsem jel. Fyzicky se cítím docela dobře, jízda mě nijak neskolila. Doktoři slibují, že to bude lepší, protože jsme nemoc chytli včas. Narvali do mě všechno možné.
