NHL poprvé povolila start svých špičkových hráčů na zimních olympijských hrách v Naganu v roce 1998 a pojala turnaj především jako svou velkolepou propagační akci. Stejně tomu tak bylo i letos. Ze sportovního hlediska je nesmyslný už samotný způsob nominace: první osmička hráčů musela být oznámena už před rokem, zbytek týmu v prosinci. Je to možná dobrý reklamní tah, ale jde o věc v jiném sportu nemající obdoby.
Stejně tak způsob, jakým probíhá - či spíše neprobíhá - příprava na nejdůležitější hokejovou akci. Zatímco před fotbalovými šampionáty se mužstva sehrávají téměř dva roky v kvalifikaci a před samotným turnajem mají zhruba měsíční soustředění, na olympiádě se hokejisté sejdou den před prvním zápasem a nemají čas si ani pořádně zatrénovat. Někteří spoluhráči se na ledě vidí vůbec poprvé v životě.
Nedůstojná je i diskriminace celků, které musí o postup do hlavní soutěže bojovat v kvalifikaci. K dispozici mají jen totiž jen ty hráče NHL, jejichž kluby mají zrovna volno a udělí jim mimořádné svolení, takže o nějakém sourodém týmu nemůže být ani řeči. Podobně jako v Naganu na to nejvíce doplatilo Slovensko, ale stěžovat by si mohly i další země. Dokud tato pokřivenost nezmizí, olympijskému turnaji bude prostě něco k dokonalosti chybět.
Sotva ovšem dojde k nápravě, jestliže Mezinárodní hokejová federace nadále zůstane slabou organizací a nerovným partnerem, který je před dveřmi NHL jen v roli prosebníka. Předseda René Fasel se netají tím, jak je rád za každého hráče ze zámoří, který přiletí na mistrovství světa. Tím spíše se maximálně podřizuje NHL při jednání o podmínkách olympijského turnaje, který by byl samozřejmě bez hvězd z nejlepší soutěže světa opět jen druhořadou akcí.
I přes všechny uvedené chyby a nepravosti je jasné, že je to nejkvalitní klání, na němž se hokejový svět schází. Otázka tedy stojí: bude se hrát v nejsilnějším složení i na ZOH v Turínu 2006? NHL k tomu po letošním vysněném finále už na první pohled nemá příliš pohnutek. Obtížnější bude asi také jednání s majiteli klubů, neboť případný turnaj v Evropě si vyžádá více než dvanáctidenní přerušení soutěže. Myšlence olympijského klání na nejvyšší úrovni může paradoxně nejvíce pomoci touha Kanady a Spojených států dokazovat trvale světu, že v jejich zemi se hraje nejlepší hokej...
