Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 26. června 2017. Adriana

Slzy české zápasnice: Jsem na sebe strašně naštvaná, to jsem nebyla já

Česká zápasnice Adéla Hanzlíčková (v modrém) v duelu proti Švédce Henně Katarině Johanssonové | foto: Reuters

18 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Hlavu měla skloněnou, snažila se odpovídat – ale nešlo to. Zápasnici Adélu Hanzlíčkovou, vůbec první českou olympioničku v dějinách tohoto sportu, přemohl pláč. „Vůbec nevím, co se stalo. Jako bych to ani nebyla já,“ slzela 22letá Hanzlíčková.

Její boj se švédskou mistryní Evropy Katarinou Johanssonovou netrval dlouho. „Jsem na sebe strašně naštvaná. Nepředvedla jsem, co jsem chtěla. A nejspíš už ani nebudu mít šanci,“ mrzelo Hanzlíčkovou, která prohrála na technickou převahu 0:11. Do oprav by prošla jen v případě, že by její přemožitelka dokráčela až do finále: „A tomu moc nedávám.“

Měla pravdu, neboť Švédka vypadla hned ve čtvrtfinále. Poslední naděje skončila a na Hanzlíčkovou byl vážně smutný pohled.

Silnou českou slečnu porážka zmohla daleko více než zásahy od Johanssonové. I její trenér Milan Hemza ji musel utěšovat. „Jak říkal Krpálek, my se vrátíme,“ konejšil ji v narážce na to, že zápasila v aréně Carioca 2, kde zrodilo české judistické zlato. I Krpálek musel nejprve zažít olympijské zklamání v Londýně, aby se od něj v Riu odrazil.

„Věděla jsem o tom a sledovala každý jeho zápas. Bylo to motivující,“ přiznala Hanzlíčková. „O to víc mě mrzí, že jsem nemohla předvést ani zlomek toho, co umím. Zbytečně jsem čekala na její chybu.“

Hanzlíčková není prvním ani posledním sportovcem, jehož semlela olympijská premiéra. „Když vidíte plný sál, na psychiku to zapůsobí. Asi mi to trochu vzalo kuráž,“ přiznávala v slzách.

Česká zápasnice Adéla Hanzlíčková (v modrém) v duelu proti Švédce Henně...
Česká zápasnice Adéla Hanzlíčková (v modrém) v duelu proti Švédce Henně...

Do souboje nastoupila s vlasy spletenými do copánků – aspoň tenhle dotaz jí trochu zvedl náladu. „Byla jsem včera u kadeřnice ve vesnici, která byla tak hodná a zapletla mi tam i české barvy. Zadarmo. Bylo to super, seděla jsem tam asi hodinu a půl,“ pousmála se konečně. „Většinou poprosím kámošky, ale tady jsem sama. Tedy s trenérem. Ne že bych mu nevěřila, ale přece jen jsem radši zašla k profesionálce.“

Podle Hemzy se její žal dal srovnat jen s finálovou porážkou na šampionátu do 23 let. „Co pomůže? Nic, vybrečet se. To jsou emoce,“ říkal v klidu. „Člověk má určitá očekávání a když se nenaplní... Víte, já už jí ráno beru mobil, píšou jí stovky lidí. Ona pak cítí strašnou zodpovědnost.“

Kouč v bouřlivé atmosféře problém neviděl, vždyť už Hanzlíčková zápasila na velkých akcích, v Las Vegas, v Gruzii. „Akorát tady jsou ta dvě písmena: OH.“

Byť jejich společná olympijská mise v Riu skončila vyloženě bleskově, on sám depresi nepodléhal. „Všechno chce svůj čas,“ řekl Hemza. „Obrovskou výhodou Adély je, že na žíněnce vždycky nechá všechno. I dneska. Bojovala v situacích, kdy by si tam někdo jiný možná už jen lehl; ona ne. Ona chce vždycky, za každých okolností.“

A to ani mezi zápasníky není samozřejmostí. „Jsou lidé, které vidíte v tělocvičně a řeknete si: To je bourák, ten všechno musí vyhrát. Pak přijde sem a roztřesou se mu kolena,“ usměje se Hemza. „Ona je vždycky stoprocentní. Soupeřka zkrátka byla lepší. My se vrátíme.“

Třeba na další olympiádě za čtyři roky. Třeba už bez slz.

Takhle se před odletem do Ria prala česká zápasnice v Olympijském studiu iDNES.cz s moderátorem:







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze