Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 20. srpna 2017 Bernard

Zápas se Švédskem? To měl Hnilička zlost

1 2006
Liberec - Zvláštní olympiádu prožil liberecký hokejový brankář Milan Hnilička. Do Turína odjížděl jako druhý náhradník, nakonec však vychytal Čechům postup do semifinále, které ale po pěti inkasovaných gólech nedohrál. Včera přišel ukázat bronzovou medaili na libereckou radnici. "Teď je pro mě největší motivace získat titul s Libercem," říká 32letý gólman.

Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka z Turína?
Určitě na čtvrtfinále se Slováky. To bylo sledované derby. Každý v sobě máme určitý patriotismus a vyhrát takový zápas je velice příjemné.

S čím jste vlastně na olympiádu odjížděl? Do Haškova zranění jste byl až třetí gólman, takže jste neměl velkou naději, že zasáhnete do hry.
Zaprvé jsem byl strašně pyšný, že jsem byl vybrán do mužstva nabitého tolika hvězdami. Zadruhé jsem se chtěl co nejlíp připravit na zbytek sezony v Liberci. Zároveň jsem byl připraven naskočit, kdyby se něco stalo.

K tomu nakonec došlo a v zápase proti Kanadě jste střídal Tomáše Vokouna. Byl jste hodně nervózní?
Na to nebyl čas, proběhlo to strašně rychle. Zdravou nervozitu jsem si užil až před čtvrtfinále. V něm se znova ukázalo, že český národní tým je vyspělý a že v důležitých zápasech ve většině případů dokáže zapnout.

 Jenže se Švédy úplně propadl...
Švédi nás jasně přehráli. Trošku nás zaskočili prvním gólem a od té doby jsme se už nedokázali dostat zpátky do zápasu.

Co vám běželo hlavou, když jste od Švédů dostával gól za gólem?
To nemůžu na plnou pusu říct. Nic slušného to nebylo. Je to velice nepříjemná situace. Nepamatuju, kdy naposledy jsme v semifinále odehráli takový zápas...

Měl jste zlost na spoluhráče, že pořádně nebránili?
To ne, já se starám jen o svůj výkon, nic jiného nemůžu ovlivnit. Byla to zlost především na sebe samého, že jsem nebyl schopen nic udělat, a na celou tu situaci. Všichni jsme byli připravení a vyhecovaní na úplně jiný boj.

V zápase o třetí místo už jste důvěru nedostal. Čekal jste to?
Ne. Doufal jsem, že hrát budu. Ale přijal jsem to v pohodě. Do Turína jsem se jel podřídit úspěchu národního mužstva.

Mimochodem, jak vycházíte s Tomášem Vokounem?
Výborně. Na olympiádě jsme se ještě víc spřátelili. Tomáš je vynikající člověk i gólman.

Jakou hodnotu pro vás má bronz? Nemohlo mužstvo dosáhnout víc?
Já těch medailí doma tolik nemám, abych bronzem mohl pohrdat. Jsem vážně rád, že se mi ho podařilo získat.

A co takhle nějaká další medaile, ale pro změnu s Libercem?
Já opravdu nemám větší motivaci, než získat s Libercem mistrovský titul. Z akcí s národním mužstvem už pár úspěchů mám, ale podobný klubový mi stále chybí. Nebudu o tom moc přemýšlet a půjdu do boje s čistou hlavou a čistým srdcem.

Kdy se opět postavíte do liberecké branky?
Chytat jsem chtěl už teď v Karlových Varech, ale bohužel mi nepřišla včas výstroj. Zatím jsem s mužstvem stihl trénovat jen jednou a nebylo by fér, abych se hned cpal do brány. Teď pár dní potrénuju a věřím, že v pátek nebude důvod, abych nechytal (Liberec hostí České Budějovice - pozn. red.).

Na olympiádě jste se zviditelnil na mezinárodní scéně. Jak se zachováte, pokud k vám přilétne atraktivní nabídka z ciziny?
Ve sportu je těžko něco odhadovat dopředu. Já jsem se do Turína nejel ukazovat skautům, chtěl jsem uspět a získat medaili. V Liberci jsem spokojený, nikam se nechystám, ale nikdy neříkej nikdy. Uvidíme, co přinesou příští měsíce.







Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze