Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 17. srpna 2017 Petra

ZÁPISNÍK Z RIA: Olympijský tenis, záblesky krásy v industriální šedi

Krásný centrální dvorec, který pojme deset tisíc lidí. Ale stačí přejít o kousek dál, třeba ke kurtu číslo pět a v pozadí svítí panorama továrních hal. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

9 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Žádný sport mi zatím na olympiádě nepřinesl takové zážitky jako tenis. Ale žádné sportoviště mě zároveň tak nepřekvapilo svou nevzhledností a nefunkčností jako právě tenisové centrum v Rio de Janeiru.

Ten kontrast je do očí bijící, tak jako vše na této olympiádě. Vstoupíte na centrální kurt - a otevře se před vámi krásný tenisový stadion s barevnými sedačkami pro deset tisíc lidí. Ale stačí přejít o kousek dál, třeba ke kurtu číslo pět a v pozadí zasvítí industriální panorama.

Jen cesta areálem je „zážitek“ - uniformní budovy, ploty, satelity, generátory... Vnější kurty leží kousek od silnice a až příliš je z nich cítit, že byly vybudovány uprostřed ničeho. „Nevím, jestli jsem na stadionu, nebo v továrně. Cítím se jak na staveništi,“ řekla ruská tenistka Světlana Kuzněcovová.

Jaký rozdíl oproti všudypřítomné zeleni ve Wimbledonu, dějišti předchozího olympijského turnaje! Tenisové centrum v Riu působí fádně, nevzhledně, šedivě. Atmosféra sportovního vrcholu? Ani náhodou.

08.srpna 2016 v 05:28, příspěvek archivován: 09.srpna 2016 v 02:20

Na olympijském tenise vznikají letos od úvodu velké příběhy.Jen panoramata mají do těch z Copacabany daleko #rio2016 pic.twitter.com/d8IohVQYr6

Jenže... stačilo přijít v neděli večer na kurt číslo 1. Zaplněný stadion, atraktivní zápas pod světly. Lucie Šafářová a Barbora Strýcová, které spolu nastoupily teprve ke druhé čtyřhře v životě, senzačně trápily americké sestry Williamsovy. Stadium bouřil po každé výměně. Hromovým „Češi, Češi“ podporoval dvojici outsiderek, která nakonec došla až k překvapivé výhře.

A pak rychle na centrkurt, tam se v teplém brazilském večeru děly věci! Novak Djokovič, suverénní král současného tenisu, prohrál už v prvním kole olympijského turnaje s argentinským obrem Juanem Martínem del Potrem. Stadion oba opouštěli v slzách: Djokovič s vědomím toho, že už nikdy nemusí dobýt olympijské zlato, Del Potro s pocitem obří satisfakce poté, co roky marodil kvůli zraněným zápěstím a náhle získal nejcennější možnou výhru.

Co je v takové chvíli důležité, že tenisový komplex připomíná parkoviště? Že sběrači míčků nevědí, co mají dělat? Že rozhodčí nechávají diváky korzovat tribunami i v průběhu výměn? Že se v areálu v neděli večer nedalo sehnat jídlo?

Kouzlo silných sportovních příběhů dokáže všechny problémy zahladit, alespoň na chvíli.

I celá olympiáda, tak často kritizovaná a odsuzovaná, v tom může vidět naději.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze