A v něm nakonec výkonem rovných 8 metrů skončil osmý, což je nejlepší olympijský výsledek českého dálkaře v historii.
Včera Novotný přiletěl z Pekingu a ihned spěchal na skromný stadionek v Králově Poli, kde jeho zázračná pouť začala. „Stihl jsem se akorát oholit a osprchovat,“ povídal odchovanec VSK Univerzity Brno na malém mítinku, jehož byl čestným hostem.
Romane, co se vám honí hlavou, když vidíte zdejší sektor, na kterém jste si vyskočil olympiádu?
Těšil jsem se sem, už jsem tu přes tři týdny nebyl, jinak jsem tu býval každý den. A hlavně jsem tu splnil ten limit a udělal si osobní rekord, takže mám super vzpomínky.
Napadlo vás, že kdybyste v Pekingu skočil stejný výkon jako tady v Králově Poli, tak byste měl medaili?
Jo, to určitě. Ale rozdíl byl v tom, že tady byly optimální podmínky, bylo krásně a foukal vítr do zad. Zatímco tam byl mírný protivítr. Ale mohl jsem skočit víc. Co si budeme nalhávat, kdyby to vyšlo, tak z toho je bronzová medaile.
Ale i 8. místo je nejlepší olympijský výsledek českého dálkaře v historii.
Jo, to jsem se taky dozvěděl.
A co jste tomu říkal? Musí to být ohromný pocit.
Nevím, já jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Nevím, čím to je. Už tu byli dobří dálkaři, určitě lepší než já, když nemám český rekord, ale asi neměli to štěstí co já, že jim to tak nevyšlo. Nebo se hůř připravili, nevím.
Přitom na olympiádu jste se kvalifikoval v poslední možný den. Už jste byl smířený s tím, že do Pekingu nepoletíte?
Dva dny předtím jsem závodil pozdě do noci v Barceloně a hned druhý den ráno jsem letěl domů. Byl jsem z toho cestování strašně unavený a říkal jsem si, že sem ani nepojedu. Ale pak jsem si řekl, že když je to poslední možnost, tak to zkusím, i když jsem tomu moc nevěřil. Možná i proto, že podvědomě už jsem byl smířený a uvolněný, to nakonec vyšlo.
Jak pak vypadal váš večer? Udělal jste si oslavu?
Oslava nebyla, hned druhý den ráno jsem musel jet do Prahy fasovat oblečení na olympiádu, bylo to takové hektické. Kdybych oslavoval, tak bych se možná po cestě vyboural.
A 8. místo na olympiádě jste zapil?
Jen lehounce. Spíš jsem to zhodnotil a zamyslel se nad tím, žádné bouřlivé oslavy nebyly. Teď ještě budu závodit v Curychu, pak v Anglii a mám docela slušnou šanci na účast na světovém atletickém finále, takže jsem nechtěl nic podcenit. Ale určitě to oslavím po sezoně.
Jak vám olympijský výsledek změní život? Dostanete se díky němu na ty největší mítinky?
Mělo by mi to na ně otevřít cestu a manažerovi by to mělo ulehčit práci. I když on je nejlepší ve své třídě a dostal mě tam i předtím. Pak to určitě znamená finanční přilepšení, ale jinak mi to asi život nezmění.
Všichni o olympiádě v Pekingu mluví jako o té největší ze všech. Jak zapůsobila na vás?
Já to s ostatními olympiádami porovnat nemůžu, ale Honza Železný, který už jich pár zažil, říkal, že kdyby bylo na něm, tak jinde než v Číně olympiády nedělá. Všechno bylo sladěné a propracované do nejmenších detailů, prostě perfektní.
Co pro vás byl největší zážitek?
Určitě stadion. Už zvenčí je krásný a uvnitř je skvělý. Nevím, jestli jste to slyšeli, ale povrchem bylo mondo, jaké snad nikdo nikdy neviděl. Bylo hodně rychlé, i proto tam Bolt udělal ty světové rekordy.
Odnesl jste si i nějakou vzpomínku na setkání se slavnou osobností?
Největší osobnost, co jsem potkal, a docela mě to zaskočilo, byl v jídelně Ronaldinho. Má charisma, je to taková výstřední osoba, takže vás trkne do oka.
Máte za sebou skvělý výsledek a je vám teprve dvaadvacet, co teď plánujete do budoucna? Nějakou velkou medaili?
Tohle se lehce plánuje, ale hůř se to pak dělá. Bůhví, co se může stát. Zatím to vypadá, že bych se měl dál zlepšovat, ale jak to bude dál, to vám neřeknu. Příští rok na mistrovství světa bych chtěl vylepšit osmé místo a o rok později na Evropě by snad mohla být reálná i medaile.
