Léta ji sužují náhlé stavy extrémní únavy. Není schopna odjet dvě těžké tréninkové jednotky v řadě. "Tělo dobře nereaguje. Musíme improvizovat, mít mezi tréninky něco volnějšího, aby zregenerovalo," vysvětluje Vítková.
Přesto už dvakrát v sezoně stála na stupních vítězů v závodech Světového poháru. V Soči by mohla být černým koněm biatlonové sestavy, přitom se pořád nemůže stoprocentně spolehnout na svůj organismus.
Dlouho bývala fyzicky výrazně před ostatními. Coby juniorská mistryně světa ze štafety skončila před pěti lety pátá na mistrovství světa žen v Koreji. Jenže pak dostala zánět mozkových blan. "Po něm se v jejím těle něco změnilo a pracuje jinak," říká trenér Jindřich Šikola.
Její fyzické výkony - v tréninku nebo v závodě - jsou jak na houpačce. V tréninku bývá unavená jako první. Letošní příprava na olympijskou sezonu nebyla výjimkou. Proto podstoupila vyšetření. "Lékaři byli překvapení, jak se moje tělo naučilo zvládat zátěž a jak funguju."
Ještě ji čekají další testy a zkoumání hladiny hormonů, pak dojde na léčbu. Začne s ní ale až po olympiádě. "Zřejmě se bude do organismu doplňovat nějaká látka, která musí být povolena antidopingovým výborem," vysvětluje Vítková situaci podobnou Šárce Strachové.
Slalomářka si píchá růstový hormon. Vítková zatím zkouší alternativu. Na zátěž vysokohorského prostředí v Soči trénuje mezi štíty jižního Tyrolska, chodí pozdě spát.
Problémy jí totiž dělá především zátěž v odpoledních hodinách. A jelikož jsou biatlonová klání pod pěti kruhy naplánována na večerní hodiny, chce si "posunout den". "Závody po třetí hodině odpoledne jsou pro mě utrpením. Problémy mi berou třeba dvacet procent výkonu."
Na doporučení lékařů dopoledne ani nechodí ven, odpočívá, aby neplýtvala hormonem, jehož má v těle málo. Absolvovala i akupunkturu, kde se jí doktor snažil zprůchodnit energetické dráhy. "Abych tolik netrpěla, že najednou přijde stav úplné nevolnosti a bezmoci, kdy je tělo bez síly."
