V dřívějších rozhovorech jste se k otázkám pražské kandidatury vyjadřoval opatrně, spíše skepticky, teď už myšlenku pořadatelství podporujete?
Byl jsem opatrný, protože vím, co taková olympiáda obnáší, a co všechno se pro ni musí udělat. Ale projekt se mi líbí, stejně jako vize, že olympijské objekty budou mít využití i po hrách. Už je rozhodnuto, pražské zastupitelstvo uchazečství podpořilo, a teď přichází moje chvíle. Jako jediný český zástupce v Mezinárodním olympijském výboru nemůžu stát stranou. Je mou povinností pomoci.
Jakým způsobem chcete pomáhat?
Stanovy jsou směrem k členům MOV hodně tvrdé, platí řada omezení. Ale i v rámci pravidel je plno cest, jak můžu přispět. Nebudu se zapojovat do každodenní práce, tomu se musí věnovat tým profesionálních odborníků. Mé místo je v kontaktech s MOV. Teď třeba bude v Guatemale zasedání MOV, na které si jako člen mohu vzít doprovod. Vezmu Jiřího Kejvala (zástupce ČOV ve společnosti Praha olympijská - pozn. red.), aby poznal, jak to na takových jednáních chodí a udělal si potřebné kontakty.
Věříte, že má Praha šanci na úspěch?
Každé město, které kandiduje, má svým způsobem šanci uspět. Záleží, jak uchopí projekt do ruky a jak o svém záměru přesvědčí Mezinárodní olympijský výbor. Líbí se mi, že se neuvažuje jen o roce 2016, ale i dalším termínu. Protože uspět pro rok 2016 by bylo velice složité vzhledem k tomu, že světadíly se střídají. Perspektivnější je myslet na 2020, a teď se všechno naučit a poučit se z případných chyb.
Sám jste byl na olympijských hrách pětkrát a dobře víte, co je pro sportovce nejdůležitější. Na co by měla Praha myslet, aby tu byli sportovci spokojení?
Samozřejmě na zázemí - olympijskou vesnici, stadiony, tréninkové kempy. A pak diváckou kulisu. Sportovci toho moc nepotřebují, jen potřebují mít kde jíst, kde spát a aby byly plné stadiony, kde by pak mohli předvést to, co dokáží.
Budou mít dostatečnou kulisu i sporty, které nemají v Česku vůbec žádnou tradici?
To je to poslední, čeho bych se bál. Máme obrovskou výhodu v tom, že jsme ve středu Evropy, je tu velká spádovost, takže přijedou i fanoušci těchto sportů. Spíše záleží na tom, jakým způsobem bude tento svět fungovat v letech 2016 a 2020. Třeba Řecko mělo trochu problémy, protože po teroristických útocích nepřiletělo do Atén tolik lidí z Ameriky, jak se předpokládalo.
V minulosti jste mluvil o referendu, myslíte, že by měli o hrách rozhodovat občané v celonárodním hlasování?
Mezinárodní olympijský výbor referendum nepožaduje. Kdyby vznikl velký tlak, tak by mně osobně by nevadilo, i když si nemyslím, že jde o to nejvhodnější řešení. Podle mě je nejdůležitější lidem všechny záměry co nejlépe vysvětlit, aby se nebáli velkých investic. Ono opravdu půjde o velké peníze, ale když investice rozdělíme, tak uvidíme, že náklady na stadiony nejsou zase tak vysoké. Navíc mohou být pokryté z prostředků MOV. Více se vloží do infrastruktury, která musí tak jako tak vzniknout.
Poznal jste různé pojetí olympijských, jak se vám líbí myšlenka komorní pražské olympiády.
Ten termín nevnímám jako vysloveně komorní prostředí, ale jako opak megalomanských her. Nechceme obří stadiony, ale se velkým množstvím návštěvníků se samozřejmě počítá. A chceme, aby se ti lidé tady cítili jako doma, jako ve svém prostředí. Vezměte si, že bude Peking: něco obrovského s velkolepou show, kde vynaložené prostředky nehrají roli. Pak přijde Londýn, který bude muset nějakým způsobem navázat. No, a pak se může stát, že MOV začne přemýšlet, jakým způsobem se zase dostat řádově do normálu. A to by mohla být šance pro Prahu s myšlenkou, že se dají hry vytvořit menším způsobem, ale přesto dokonalé.
