Třikrát hry vyhrál, ze své premiéry v Soulu 1988 má stříbro. Za šestnáct let se zrodil fenomén Železný. Jak se změnil on sám?
|
Hod oštěpu budeme |
Rodina.
V roce 1988 byl čerstvým otcem syna Jana, dcera Katarína teprve měla přijít na svět. Bydleli v panelákovém 3+1 v Banské Bystrici, dnes mají domek v Kosmonosích. "Děti jsou téměř dospělé, nemluvím jim do života," říká.
Sport.
Výkonem 87,66 se stal světovým rekordmanem. Letos hodil 86 metrů, ale je až osmý v tabulkách. Mezitím vytvořil rekord 98,48, dnes prakticky nepřekonatelný.
Má také tři tituly mistra světa. Už neuvažuje od sezony k sezoně, ale od olympiády k olympiádě.
Motivace.
Obtížněji ji hledá. Může vyrovnat historický rekord dálkaře Lewise a diskaře Oertera: čtyři triumfy ze čtyř her v jediné disciplíně. „Ale to jsou jen čísla. Házím hlavně pro sebe a pro fanoušky,“ říká.
Vzor.
Soupeři se od něj chtějí učit. On se tomu nebránil, až letos. Chtěl se přichystat na hry sám. „Rus Makarov projevil do budoucna zájem, aby se Honza stal jeho trenérem,“ prozradil atletův manažer Alfonz Juck.
Zázemí.
Už nemá trenéra, koučuje se sám. Od roku 1989 je věrný japonské firmě Mizuno, čtyři roky marketingové agentuře Česká sportovní. Je nejbohatším Čechem v individuálních sportech po tenistovi Novákovi. Ročně vydělává více než šest milionů korun.
Zranění.
Dokázal je překonat. Přetržené vazy v rameni z roku 1998 málem ukončily jeho kariéru. Učil se znovu házet, od kamene a míčku až zpět k oštěpu. Bronz z mistrovství světa 1999 dodnes považuje za nejcennější medaili. Ale má potřebované tělo, to ho limituje.
Mimosportovní aktivity.
Krach s výstavbou sportovního areálu v Mladé Boleslavi ho poučil, orientuje se jiným směrem. Již podruhé úspěšně kandidoval do komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru. Uvažuje také o funkci v Českém olympijském výboru.
Povaha.
Vytříbil své názory, suchý humor mu zůstal. „Stále je víc introvertem než extrovertem,“ tvrdí Juck. Před médii se častěji skrývá.
Budoucnost.
V sedmnácti letech poprvé hodil oštěpem. Dnes je Železného věhlas nebetyčný. Výsledek v Aténách na tom nic nezmění. Chce však vyhrát. „Šanci mám,“ říká. „Stejně jako dalších jedenáct finalistů.“ Potom patrně oznámí konec kariéry. Pokud neodmítne, bude vlajkonošem při závěrečném ceremoniálu.
