Tři roky uplynuly od olympijského finále v Sydney, v němž Jan Železný vstoupil do historie jako první oštěpař, který vybojoval tři olympijská prvenství. Již tehdy prohodil, že by ho "manželka patrně zabila, kdyby ještě chtěl za čtyři roky pokračovat". Jenomže, člověk míní a okolnosti věci mění.
Do další práce ho naladil dvoutýdenní lázeňský pobyt v Třeboni a od 4. listopadu zahájí přípravu ve Špindlerově Mlýně. "Na začátek nic moc tvrdého. Na průpravu, jako jsou třeba odhody medicinbalu jednou rukou, je to ale ideální," pochvaloval si.
Odlet do Afriky plánuje na 10. až 12. ledna a s přestávkami chce v Potchefstroomu pobýt zhruba tři měsíce. Přestože v té době bývá v tamním sportovním komplexu nabito, Železný hodlá dát přednost soukromí, především při pilování spodního oblouku.
"Chci si vyzkoušet, jestli mně návrat k němu pomůže najít ztracený rytmus," prozradil mladoboleslavský rodák plánovanou novinku. "Letos jsem měl totiž problém, že jsem pokaždé běžel jinak, a chtěl bych zkusit, zda mě to donutí dělat jednotlivé fáze zase pořádně. Ve finále už není podstatné, jestli budu házet vrchem," vyložil.
Po chirurgickém zákroku v oblasti zad, jemuž se podrobil loni v říjnu, prý ani sám nečekal, že se mezi oštěpařskou špičku znovu zařadí tak snadno. Jeho letos nejdelší hod měřil 89,06 metru a dál poslal oštěp pouze ruský mistr světa Sergej Makarov.
Na šampionátu v srpnu v Paříži skončil Železný čtvrtý. "Škoda, medaile tam visela hodně nízko, ale já vlastně po operaci vůbec o startu na šampionátu neuvažoval. Nechtěl jsem dělat psí kusy, trénoval jsem méně a to se pak projevilo," vysvětlil nejlepší světový atlet roku 2000.
Se sezonou je však v podstatě spokojený. "Sice jsem jednou hodil, a pak třeba třikrát ne a nevyužil tak stoprocentně potenciál. Těch pár dlouhých hodů
mi ale zase dalo pocítit, že na to stále mám. Jen musím určité věci dělat lépe."
Jednu zkušenost už má v Aténách za sebou. Na světovém šampionátu v roce 1997 skončil devátý a Olympijský stadion opouštěl se svěšenou hlavou. Tuší však, v čem byla příčina.
"Udělal jsem tehdy chybu v tom, že jsem ten rok moc závodil. A ve finále jsem na to neměl. Ne snad fyzicky, ale spíš psychicky. Byl jsem úplně odevzdaný, bez koncentrace, koukal jsem po tribunách a nevěděl, co se se mnou děje. Přitom jsem formu měl. Na konci sezony jsem pak přehodil devadesát metrů," zavzpomínal s odstupem šesti let.
I díky této skutečnosti hodlá příští rok před Aténami závodit minimálně; plánuje jen Zlatou tretru v Ostravě a jeden maximálně dva další starty. "Bude to pro mě strašně dlouhé, ale myslím, že to stojí za to obětovat," je přesvědčen.
Podobnou minimální závodní praxi měl rovněž před olympijskými hrami v Barceloně, tehdy ale kvůli zranění. "Kdybych závodil, byl bych na tom patrně lépe finančně a chvíli třeba i psychicky, ale kdyby to pak na olympiádě nedopadlo, to bych si asi neodpustil," přiznal, že vrcholu příští sezony přisuzuje mimořádný význam.
Bude jeho poslední? "Nechci ještě končit, ale všechno se vyvíjí a je nutné počítat se vším," vyhnul se přímé odpovědi sedminásobný nejlepší tuzemský atlet roku. "Pokud by ale přišlo další zranění, to už bych se nevrátil. Tomu nevěřím," usmál se.
Jeho další kroky by měly vést do řad Mezinárodního olympijského výboru (MOV), které opustil před dvěma lety jako člen komise sportovců. "Už jsem byl dokonce osloven naším předsedou atletů panem Pilným a řekl jsem ano," překvapil Železný. "Jenomže kandidáty nejprve musí někdo vybrat a také schválit. Dovedu si už ale představit, že bych své další aktivity dokázal s prací v MOV skloubit," připustil.
