Přísně střežení hokejisté
„Museli být perfektně střežení. Nikam je nepustili. Když už se někde objevili, tak pohromadě a nikdy nenosili civilní šaty,“ vzpomíná Karel Gut, tehdy reprezentační obránce.
Tam, kde československý národní tým historicky selhal, sovětské mužstvo triumfovalo. V Cortině vyhrálo všech sedm zápasů a počalo období vlády rudé mašiny. Sověti v rudých dresech s bílým nápisem CCCP v azbuce, tedy SSSR, ovládli i šest z příštích osmi olympiád. Byť v roce 1992, při vrcholícím rozpadu země, zvítězili pod hlavičkou Společenství nezávislých států.
Už v Cortině vytasil tým své klasické přednosti: bezvadnou fyzičku z přísného tréninkového drilu, výjimečné bruslení. A také kombinace dokonale sehraných trojic, kterým by snad nevadilo, ani kdyby nad ledem zhaslo osvětlení. „Trojka Babič, Šuvalov, Bobrov rozebrala každého," tvrdí Karel Gut.
Rovné čepele, cyklistické přilby
Už v přípravě Sovětský svaz roznesl 10:2 domácí Itálii, která měla v sestavě polovinu rodilých Kanaďanů. „V pátek se v Cortině nemluvilo o ničem jiném než o počasí a oslnivém výkonu sovětských hokejistů," diktoval reportér Miroslav Hladký do redakce Mladé fronty. „Místní obyvatelé říkají, že si nedovedou lepší hokej představit."
Hole měly úplně rovnou čepel, hráči nastupovali ve svetrech a na hlavách jen někteří nosili zvláštní čapky nebo žebrovité cyklistické přilby. Sověti si teprve zvykali na „pravý kanadský hokej". Ten svůj předtím provozovali na hřišti velikosti fotbalového. Odtud ta neskutečná výdrž.
Od Čechoslováků se učili pravidla a pořizovali výstroj. Hned na prvním šampionátu ve Stockholmu 1954 ovšem smetli Kanadu 7:2 a suverénně získali titul. „Doma si kdekdo myslel, že je necháváme vyhrávat," vypráví Gut. „Každý je nenáviděl, vždyť se u nás zavírali a popravovali lidi. Toužili jsme je za každou cenu porazit, ale v Cortině jsme na ně neměli."
Když soubor trenéra Černyševa na olympiádě v Itálii porazil USA 4:0, novináři básnili: „To, jak sovětští hráči zachycovali a kontrolovali kotouč v nejprudší jízdě, často v těžkých posicích, bylo neuvěřitelné. Pohyby při kličkách, přihrávkách a střelbě byly sotva postřehnutelné, rozmach byl krátký, takže se zdálo, že puk je od hole vystřelován."
Radost sovětských sportovců je i naší radostí
Z obdivných soudů je ovšem třeba něco odečíst, neboť z tehdejšího československého tisku pod komunistickou mocí šlehala také servilní hesla: „Radost sovětských sportovců je i naší radostí."
Nicméně Sověti zaujali i zámořské experty. Třeba obránce Sologubov by podle nich patřil k ozdobám NHL. Specifickým, trochu rozevlátým stylem na sebe upozornil brankář Pučkov. „Byl tak nabit energií, že občas dělal víc pohybů, než bylo třeba. Po vysokém kotouči skočil do výše a ztlumil jej na prsou. Kotouč, který mohl ztlumit, vykopával jako fotbalový obránce přímo z rány dopředu na volné útočníky," objevilo se v reportážích.
Ve finálové skupině dostal Sovětský svaz v pěti partiích pouze pět gólů, z toho čtyři od Československa. Jenže na oplátku jich sedm dal. Vítězství v turnaji si zajistil v předposlední den her v utkání s Kanadou, kterou reprezentoval amatérský tým Kitchener Waterloo Dutchmen, protože profesionálové tehdy na olympiádu nesměli. Ostatně NHL by je ani nepustila.
Nevrlé přivítání v Praze
V dramatické bitvě vedli Sověti díky prudké střele Krylova v oslabení. Kanaďané zkoušeli soupeře rozhodit ostrými bodyčeky. Takticky si vyžádali mimořádnou úpravu ledové plochy před třetí třetinou. Jenže hned po pauze ujel znovu Krylov a zvýšil na konečných 2:0. Skóroval golfovým úderem. Tenhle způsob zakončení v tu dobu ovládalo jen málo československých reprezentantů.
Ti se domů z malebných Dolomit vraceli zdrcení pátým místem. "Byl večer, vystupovali jsme z vlaku na Masarykově nádraží," vybavuje si Gut. "Čekal na nás takový hlouček. Křičeli hanba a chtěli nás svléknout z kabátů." Zato sovětští hrdinové do Moskvy přivezli tři sady zlatých medailí. Olympiáda byla totiž zároveň mistrovstvím světa a Evropy.
