Na stupních vítězů zamávala divákům a poté, co si vyslechla českou hymnu, hodila kytici směrem ke skupině českých fanoušků v hledišti.
"Co bych s ní také dělala, domů bych jí nedovezla. Aspoň jsem někomu udělala radost," smála se olympijská vítězka v běhu na 30 kilometrů volnou technikou.
"Medaile se mi líbí, je hodně netradiční," prohlížela si cennou relikvii, která na první pohled tak trochu připomíná CD-disk. "Z každé olympiády mám úplně jiný typ medaile, tahle je docela zajímavá. A těžší než ta stříbrná," dodala.
Ani trochu jí nevadilo, že náměstí v těsném sousedství královského paláce vytrvale zkrápěl déšť a publikum sledující ceremoniál bylo poněkud chladnější.
"Kdyby padal sníh, bylo by to možná poetičtější. Déšť asi divákům nepřidal, ale já si to užila docela hezky," svěřovala se po vyhlášení
Dobu od svého vítězství do slavnostního ceremoniálu prožila v poklidu.
"Domů jsem ze stadionu dorazila v půl čtvrté, něco málo snědla, vykoupala jsem se. Lucka nechtěla zůstat sama doma, hodně dlouho jsem jí musela vysvětlovat, že se mnou jet nemůže," říkala dobře naladěná novopečená šampionka.
Cestu do Turína si krátila četbou nepřeberného množství blahopřejných SMS zpráv.
"Nebyla to ale úplně klidná cesta. Jeli jsme sice omajáčkovanou kolonou, ale asi rychlostí třicet kilometrů v hodině. Stejně se mi ale v zatáčkách zvedal žaludek, musela jsem sedět vzadu. Ale i když je sem ta cesta hrozná, je to mnohem důstojnější, než při vyhlášení na stadionu," poznamenala na deštěm zkrápěném náměstí.
O chvíli později Neumannová souhlasila s nabídkou nést na závěrečném ceremoniálu ZOH českou vlajku. "Bude to pro mě velká čest," dodala.
