V prosinci 2001 ji pozitivně testovali na anabolický steroid norandrosteron, hrozil jí dvouletý distanc. Jenže B-test Estonku zachránil. Zatímco první test prokázal 6,4 nanogramu na mililitr, druhý pouze 4,2. Doping začíná od pěti.
"Ale ruku do ohně bych za ni nedala. Doufám, že ji nepustí na olympiádu," prohlásila tehdy Kateřina Neumannová. Rovněž šéf finského antidopingového výboru Timo Seppala se divil: "Vše je velmi podivné. V životě jsem podobný rozpor mezi vzorky nezažil."
Přesto byla Šmigunová omilostněna a připuštěna na zimní hry do Salt Lake City. "Děkuji Bohu a všem, kteří mi pomohli," tvrdila.
Z americké olympiády si odvezla sedmé místo, výbuch radosti pod pěti kruhy odložila až do Turína. A opět zavdala příčinu k dohadům.
Kde se předtím skrývala? Připravovala se v souladu s pravidly? Od Světového poháru v Otepää ji měsíc nikdo neviděl závodit.
Do Pragelata přicestovala teprve dva dny před skiatlonem.
"Změnila jsem strategii, abych se nevyčerpala už na začátku zimy," vysvětluje.
V prosinci si dopřála dovolenou v egyptském Šarm aš-Šajchu. "Potom jsem tvrdě trénovala v Santa Catarině." "Byla lepší. Věřím, že jen vlastními silami," říká Neumannová.
Před olympijskou sezonou překopala Šmigunová ve svém sportovním životě takřka vše. Upravila techniku běhu i stravu ("Jím víc těstovin i sladkého."), rozšířila realizační tým.
Norský kouč Inge Braaten teď pomáhá coby psycholog: "Ve zlých chvílích mu vždy telefonuju."
Někomu se to možná jeví riskantní, tolik změn právě před olympiádou. Ovšem Šmigunová bojovně vystrčí hlavu a říká: "Kdo neriskuje, nepije šampaňské."
 Medailistky z olympijského skiatlonu (zleva): stříbrná Kateřina Neumannová, zlatá Kristina Šmigunová a bronzová Jevgenija Medveděvová-Abruzovová. |
