S myšlenkou přivést na svět zimní obdobu olympijských her si moudří pánové z Mezinárodního olympijského výboru (MOV) v čele s Pierrem de Coubertinem začali pohrávat už v roce 1908. Do programu OH v Londýně se totiž vloudilo krasobruslení a kousky legendárního švédského skokanského vynálezce Ulricha Salchowa, desetinásobného světového šampiona, prostě uchvátily. Iniciativy se chopili Němci, kteří zatoužili, aby se pod křídly berlínské olympiády, plánované na rok 1916, soutěžilo ve Schwarzwaldu v několika zimních odvětvích. Jejich smělé aspirace však zmařily výstřely I. světové války.
Na prvních poválečných Hrách v Antverpách v roce 1920 se v rámci programu opět představilo krasobruslení, a navíc lední hokej - Československo vybojovalo třetí místo. To už baron de Coubertin, zakladatel moderního olympismu, zapojil všechny páky. Skandinávské země se mocně bránily, protože by ZOH mohly zastínit jejich Severské hry, které se v letech 1901 - 1926 konaly jednou za čtyři nebo pět let ve Švédsku. Odpor nordických velmocí byl zlomen na kongresu v Praze, klání v Chamonix slavilo úspěch a v roce 1928 už se zimní sportovní sláva ve Svatém Mořici pyšnila oficiálním názvem II. zimní olympijské hry.
Už premiérové Hry ohrozilo počasí
Zahájení Týdne zimních sportů se neúprosně blížilo, jenomže počasí si s organizátory zle pohrávalo. Nejprve nebyl v Chamonix žádný sníh, pak napadlo bílé záplavy tolik, že muselo být z připravovaných sportovišť odklizeno 36 tisíc kubíků sněhu. A týden před startem akce proměnil vytrvalý déšť ledovou dráhu na rychlobruslení v jezero. Naštěstí se mráz do ulic i okolí malebného městečka vrátil a na tři stovky sportovců ze šestnácti zemí mohlo začít bojovat o pocty vítězů.
Zápolilo se v pěti sportech (klasické lyžování, hokej, rychlobruslení, krasobruslení, boby) a čtrnácti disciplínách, z nichž ve dvanácti se z medaile radovali Norové. Seveřané zkrátka dominovali, Norsko a Finsko získalo 27 medailí z 43 možných. Nejúspěšnějším účastníkem her se stal finský rychlobruslař Clas Thunberg, který se ozdobil pěti medailemi (tři zlaté, po jedné stříbrné a bronzové) a jeho famozní počin byl vyrovnán až po šestapadesáti letech.
Medaili dostal po 50. letech
Dalšího nezapomenutelného hrdinu Her je nutno hledat v norském lyžařském týmu. Thorleif Haug vyhrál oba běžecké závody a další zlato přidal v severské kombinaci. Neobyčejně všestranný chlapík ještě získal bronzovou medaili v klání ve skocích na lyžích a těšil se z ní dlouhá léta. Než o ni přišel. Došlo totiž k omylu, po padesáti letech byla ve skokanských výsledcích objevena matematická chyba a ukázalo se, že třetí příčku nakonec obsadil Haugův krajan Anders Haugen. Ten se své vytoužené satisfakce dočkal v požehnaných třiaosmdesáti letech, kdy mu byla medaile při zvláštním ceremoniálu v Oslo dodatečně předána.
Roztrpčení vzbudil lyžařský závod na 50 kilometrů. Běžci museli na dobrodružstvím zavánějící trati zdolávat potoky i bezmála čtyřsetmetrové převýšení, což se hrubě nelíbilo zástupcům Spojených států a Velké Británie, kteří prohlásili zvolenou trasu za příliš nebezpečnou a své běžce odvolali. Krušný závod nakonec dokončilo 21 z 33 statečných.
Kanadští hokejisté vyučovali
Hokejový turnaj se proměnil v nevídanou exhibici Kanaďanů. Borci z celku Toronto Granites, kteří reprezentovali zemi zaslíbenou javorovému listu, svým ďábelským umem rozmetali své soky napadrť a domů se vraceli s jednoznačným vítězstvím a úctyhodným celkovým skóre 110:3 z pěti utkání. Při cestě za zlatem zválcovali i československé hokejisty, a sice 'tenisovým' výsledkem 30:0.
Mnohem více zářily československé barvy v soutěži krasobruslařů. Josef Slíva, jenž všechny přítomné udivoval vybranou elegancí, však trpěl značným nepochopením ze strany rakouských rozhodčích. Nespravedliví arbitři si zřejmě chtěli na svém bývalém krajanovi vylít vztek, v němž se utápěli po rozpadu Rakouska-Uherska, a navíc měli ve hře 'svého' Willyho Böckla. Ten nakonec obsadil druhé místo a na Slívu zbyla nepopulární čtvrtá pozice.
Sonia Henie způsobila potíže
V kategorii žen vládla Herma Plancková-Szabóová, pětinásobná mistryně světa. Tehdejší suverénka ledových kluzišť a čelní představitelka uznávané 'vídeňské školy' však málem vůbec nestartovala. "S dětmi nezávodím," utrousila prý dokonce při pohledu na mladičkou Soniu Henie. Ještě netušila, že jí drobná dívenka, jež ve Francii skončila úplně poslední, zanedlouho sesadí z krasobruslařského piedestalu.
V Chamonix se ujala jedna tradice, která přetrvala až do současnosti, prostor totiž dostaly ukázkové sporty. Závod vojenských družstev se stal předchůdcem dnešního biatlonu - soupeřilo se v běhu na lyžích kombinovaném se střelbou z ručnice. Curling si označení ukázkový sport vysloužil až později zásluhou MOV, jenž souboj tří družstev, složených z prošedivělých šedesátníků, nepovažoval za soutěž důstojnou oficiálního programu olympijských her.
