Ještěže je v českém týmu právě fenomenální Bauer, jenž už ve Vancouveru jednu bronzovou medaili získal - v závodě na 15 kilometrů. Teď při štafetě se na svém úseku dotáhl na čelo a předával na druhém místě se ztrátou necelých šest vteřin na vedoucí Švédsko
To je ale obrat ve srovnání s mistrovstvím světa v Liberci, kde jste skončili až dvanáctí.
Loni při nás štěstí nestálo, letos jsme si ho vybrali až až.
Je to satisfakce za propadák na loňském šampionátu?
Pro mě určitě. Loni jsme byli výrazně silnější a dojeli jsme předposlední. Letos jsme papírově slabší a to jenom ukazuje, jak je ta štafeta specifický závod. Je to pohádka, která se nedá naplánovat.
Vy jste výrazně k medaili přispěl, dokázal jste stáhnout ztrátu dvaceti vteřin z prvního úseku.
Jel jsem úžasně. Ale ne, to je legrace. Nechci vyzdvihovat, že jsem jel super, ta štafeta je o všech čtyřech, ne jenom o druhém úseku. Jakšík to rozjel dobře a já jsem věděl, že musím dojet první skupinu. Když jsem viděl, že lidi kolem mě byli načatí, mohl jsem ujet.
Navzdory husté chumelenici. Pomohla vám trošku?
Možná i jo, když jsem tu skupinu dojel, tak začalo padat nejvíc. Ty vepředu to asi trošku zdrželo.
Jak jste se před závodem hecovali?
Vůbec, i já jsem viděl start Jakšíka jen z dálky, když jsem se rozjížděl. Kukína jsem neviděl vůbec. Asi se musíme sami sobě vyhýbat, aby nám to šlo.
Jak jste pak sledoval boj o medaili?
Když jsem viděl, že Magi perfektně odjel svůj třetí úsek, tak jsem se chtěl co nejdřív dostat na tratě, abych Kukína podpořil, aby do toho pořádně šlapal. Přímo jsem mu fandil při nájezdu do posledního kola. Vypadalo to, že Northug je dost daleko, že by nás neměl ohrozit. V tu chvíli jsem věřil, že medaili mít budeme.
Co jste na Koukala zakřičel?
Ať to odmaká, ať vzpomene na Liberec.
Jaký byl první pocit po zisku druhé medaile?
Hned jsme si padli kolem krku s Magim. Najednou ta pohádka byla splněná. V cíli jsem brečel a vůbec se za to nestydím, protože historie té cesty je strašně dlouhá a nikdy nešla přímo.
A obavy, že by to mohlo být až čtvrté místo, vás nepřepadly?
Když Martin dojel na stadion a zařadil se za Northuga, měl jsem obavy, že Nor najednou zabrzdí, což čato dělá. Tím by donutil Kukína zastavit, Francouz by měl možnost zareagovat a rázem by se Martin propadl z výborné druhé pozice na třetí. A s tím se dá těžko něco dělat.
