Oba čeští medailisté z Londýna ze svých rozjížděk postoupili – Synek jako první, Topinková Knapková z druhého místa. Ale tohle rozhodně v sobotním dopoledni v Riu nebylo téma.
Řešila se jen jedna věc: vlny.
„Měla jsem pocit, že jsem na surfu,“ líčila česká obhájkyně zlata a před čtyřmi lety stříbrný Synek jen s hořkým úsměvem dodal: „Kdybych si vzal pramici pod Karlovým mostem, pojedu stejně. Mluvil jsem se svým chorvatským soupeřem Damirem Martinem a ten byl úplně naštvaný. Říkal, že jsme mohli celý rok hrát fotbal někde na písku, přijet sem a bylo by to úplně stejné – vůbec nejde o to, kdo má jak natrénováno, kdo jede jak technicky. Jen kdo se přes to dokáže líp přeplácat.“
Synek dokázal ostatní soky v prvním závodě v Riu předčit. Ale že by z toho měl bůhvíjakou radost... Aspoň že neskončil přímo ve vodě, jako chvíli po něm srbská dvojka bez kormidelníka. Však to český skifař očekával: „Tady se i jednoduše vystoupí z lodi, řekl bych. Divím se, že ještě nikdo nespadl. V jednu chvíli jsem musel skoro zastavit, byly to vlny jak od motorového člunu.“
Už před startem to byl zážitek nevídaných rozměrů.
„S trenérem jsme si dělali srandu, že důležité bude hlavně dojet do cíle, abych mohla pokračovat v závodu. Pak jsem zjistila, že i to bude problém,“ líčila Topinková Knapková. „Byly takové vlny, že třeba holky z Baham a jiných veslařsky rozvojových zemí byly úplně vystrašené. Ptaly se mě, jestli mám taky plnou loď vody, jestli se taky potápím... Já jim řekla, že jo. Ale když jsem se rozhlídla, nebyl tam vůbec žádný záchranný člun.“
Proto její rozladěnost hned pocítil Sir Steve Redgrave, britská ikona veslování, s nímž se Češka zná a potkala jej na břehu. „Vyplivla jsem to na něj a on říkal, že se s tím snaží něco udělat,“ líčila. „Jen mi povídal: Taky jsem si myslel, že je to vtip. A ať dám hlavu vzhůru.“
Synek i Topinková Knapková si splnili povinnost a jsou ve čtvrtfinále |
To u ní v novinářské mixzóně již platilo. Jakkoli těžké to bylo, snažila se nestresovat tím, co nemůže ovlivnit. „Aspoň kdyby tam dali záchranné čluny,“ říkala. „Kdyby se někdo cvaknul, tak pochybuju, že ho z břehu uvidí, při rozveslování je tu velká plocha.“
Už na letošním mistrovství Evropy v Brandenburgu se veslaři potýkali s vlnami, ale proti jezeru Rodrigo de Freitas to byl až poklidný rybníček. „Kdyby to nebyla olympiáda, tak se otočím a jedu domů,“ usmála se Topinková Knapková. I ji štvalo, že podmínky najednou mažou dřinu v přípravě, že se čtyřleté ladění formy najednou pod Kristovou sochou může doslova utopit ve vlnách.
Co s tím? „To se ptejte organizátorů. Já si myslím, že by se to měli snažit posouvat, ale nevím, jestli je to vůbec možné. V poslední předpovědi říkali, že takto má být celý týden,“ líčil Synek. „Olympijská medaile za tohle... Fakt mi to přijde zvláštní. Kdybych ji vyhrál, asi budu mluvit jinak, teď jsem z toho hodně rozpačitý.“
A nejspíš ne naposledy.
