Před 151 lety se roku 1869 v Praze v císařství rakousko-uherském narodil. Tady se také později začal věnovat sportu.
„Neobyčejně vysoký a útlý muž, jehož láska k šermu, spojená s houževnatou vůlí, překonávala všechny počáteční obtíže.“ Tak o Goppoldovi referoval list Národní politika.
Umění šermířskému učil se v pražském klubu Riegel a po pouhých dvou letech dosáhl v roce 1895 nemožného. Při turnaji v Praze dokázal porážet i hvězdné Italy, jejichž šermířská škola, plná živosti a jemných nuancí, vládla Evropě.
Šerm byl tehdy sportem intelektuálů, předsednictvo na českých turnajích tvořili muži modré krve, knížata Colloredo-Mansfeld či Thurn-Taxis. Goppold studoval v Praze práva, zda však byl šlechticem i on, v tom se prameny rozcházejí.
Jedny tvrdí, že jeho rod Goppoldů, pocházející původně ze saského Lobsdorfu, byl nižší šlechtou na Příbramsku a Náchodsku.
Šermíř Josef „Báči“ Jungmann (1888-1982) nicméně před smrtí vyprávěl: „Šlechticem nebyl. To vás plete jeho vznešené jméno. Ale tehdy byly v módě úřednické a vojenské predikáty von. Vzal si nějakou pani Strohschneiderovou, co měla v Praze obchod s galanterií.“
Navzdory německým kořenům měl Goppold rozhodně smýšlení pročeské, plynně mluvil česky (a dalšími čtyřmi jazyky), považoval se za vlastence, byl úředníkem, šermoval v českém a nikoli německém klubu, dělal cvičitele v Sokolu.
Čechy, ač součástí rakouské monarchie, směly vystupovat na hrách samostatně, dle takzvané coubertinovské zásady sportovní geografie. Pravda, pro funkcionáře z Rakouska-Uherska to byl trn v oku, ti protestovali, seč mohli, a na zasedáních Mezinárodního olympijského výboru žádali zrušení českého privilegia, neb „Češi jsou jen rakouskou provincií“.
Na jedné schůzi to už Josef Rössler-Ořovský, český člen MOV, nevydržel, povstal, vytáhl z kapsy minci a začal z ní předčítat: „František Josef II., král uherský, král český.“
Vzápětí korunu všemu nasadil anglický zástupce, jenž s klidem gentlemana prohlásil, že Anglie udržuje s Českým královstvím diplomatické styky od 10. století - na rozdíl od Rakouska, s nímž tehdy žádné styky neudržovalo.
#London hosted its first Summer Olympics #OTD 1908 after the original host, #Rome, were forced to drop out following a disastrous eruption of #MountVesuvius in 1906 https://t.co/thX0bI8qDL #sport @Olympics https://t.co/idP3Iqr79e
Do Londýna 1908 se tedy s českou olympijskou výpravou vydal i 39letý Goppold. V kvalifikaci šavlistů čtrnáctkrát zvítězil, aniž by jedinkrát prohrál, v bitvách finálové skupiny pak narušil hegemonii Maďarů a získal bronz.
Medaili stejné hodnoty navíc vydobyl i s českým družstvem. Češi dokonce prošli až do finále, kde podlehli Maďarům 7:9. Jury ale poté podlehla nátlaku italské lobby a rozhodla, že musí ještě bojovat o stříbro s Italy, kteří nevydýchali vyřazení v semifinále. Na protest proti bezpráví české družstvo k tomuto souboji nenastoupilo, přiřkli mu tedy bronz.
#pravednes před 120lety zahájeny novod. #olympijskehry
1.česká medaile/bronz 1908-Londýn-V.Goppold-šerm
#olympiada https://t.co/mURmjwuhkJ
O čtyři roky později ve Stockholmu 1912 se Goppold na hry vrátil a ve 43 letech byl nejstarším z českých účastníků. Opět se prosadil, když pomohl ke čtvrtému místu družstvu, ve kterém s ním byli i synové Karel a Vilém.
Osudy synů však byly později nešťastné. Karel spáchal sebevraždu. Vilém mladší byl advokátem v německé společnosti, pomáhal sice i Čechům, ale za protektorátu se přihlásil úřadům jako Němec a začal se psát Wilhelm.
Rozčilený otec ho kvůli tomu vyhodil ze svého bytu se slovy: „Co se opovažuješ ke mně lézt.“
Za války Vilém starší dožíval v Masarykových domovech v Krči v domě pro lidi bez domova. „Občas jsem mu přinesl lahvičku slivovice a vzpomínali jsme,“ vyprávěl šermíř Jungmann v knize Sport v království českém.
Zemřel roku 1943 v 74 letech, zchudlý a zapomenutý.
Neprávem jej pak od 50. let komunisté opomíjeli i při vzpomínkách na české medailisty z pravěku olympijských her. Skutečnost, že šerm byl v dobách Viléma Goppolda z Lobsdorfu sportem aristokratů nebo bohatých měšťanů, se novým vládcům Československa ani trochu nelíbila.
Jeho medaile z Londýna dnes patří do sbírek Národního muzea.
