Kvalifikaci na olympiádu v Tokiu si Lavický vyjel na Gardě v roce 2019.
Karel Lavický* 1985, České Budějovice  Sportovní úspěchy:
|
Ze 130členné startovní listiny patřil společně s jedním Švýcarem a Maďarem do tříčlenné skupinky závodníků pocházejících z nepřímořských zemí. To pro něho ale nebylo nic nového...
„Je nás určitě hodně málo. Za exota se ale úplně nepovažuju,“ směje se Lavický.
Aby také ano, za svoji bohatou kariéru posbíral řadu úspěchů na prestižních závodech, dlouhodobě jezdí mezi těmi nejlepšími a ukazuje, že světoví windsurfeři mohou vyrůst i na Lipně.
Česko teď bude reprezentovat potřetí na olympijských hrách. Ty sice začínají až za necelé dva měsíce, jeho závodní vybavení ale odcestovalo už 7. května.
„Cesta kontejneru trvá do Japonska zhruba dva měsíce, takže by to tam mělo přijít s nějakou rezervou předtím, než přijedeme.“
Naloženo.
Šťastnou plavbu.. Setkáme se zhruba za dva měsíce v Tokiu.
Za pomoc při balení kontejneru děkuji Zbyňku Zankerovi a Dagmar Šimkové.
#loaded #roadtotokyo #windsurfing #container #cze130 #czecholympicteam #olympicgames #tokyoolympicgames #olympicwindsurfing #lavicky #seeya
Vraťme se teď ale o několik let zpět – do klidných vod lipenské přehrady. Tam totiž vše začalo.
Volím si prkno
„Já si myslím, že mi bylo třeba deset, nebo jedenáct, když jsem se poprvé postavil na surf.“
V době studia na gymnáziu v Českých Budějovicích měl před sebou těžké dilema: Budu dál hrát hokej, nebo se budu naplno věnovat windsurfingu?Rozhodnutí nakonec až tak složité nebylo, dobrodružné srdce ho vedlo na prkno.
Mladý Karel Lavický na windsurfu na Lipně.
Karel Lavický se svojí hokejovou partou (ten dlouhovlasý). První zprava v horní řadě je český hokejový reprezentant Milan Gulaš. Ve spodní trojici úplně vlevo je další extraligový hráč Tomáš Mertl.
„Letní příprava hokejistů byla taková dost jednotvárná. Běhali jsme po Stromovce a posilovali. Když jsme byli venku a já cítil vítr, dost mě to znervózňovalo, chtěl jsem na prkno. Tam byl ten adrenalin.“
Na cestě do TokiaSeriál iDNES.cz |
„V době, kdy jsem začínal, nebyl žádný systém výchovy mládeže. Byl to vyloženě jenom individuální zájem rodičů a dětí. Že to pak všechno dopadlo takhle hezky, to je vlastně taková náhoda.“
Spolužák s takovým koníčkem musel být zajisté na gymnáziu populární, kdo by si tak atraktivní disciplínu nechtěl vyzkoušet?
„Na střední jsem nebyl tolik profláklej, nechodil za mnou celý gympl, že si chce zasurfovat,“ směje se. „Možná pak trošku na FTVS. Tam jsem přeci jenom byl mezi sportovci, takže jsme se ty sporty tak nějak učili navzájem.“
Kočovník
Windsurfeři potřebují, kromě výbavy, tři věci - vodu, vítr a přijatelné podnebí.
„Vítr je ten živel, který mě baví. Z vody mám poměrně respekt. Obzvlášť, když jsem někde na moři a do toho fouká. To moře je pak takový strašidelný. Vítr je ten živel, který poskytuje zábavu.“
Karel Lavický / osobní album
Na Lipně se sice trénovat dá, ale mořské podmínky tam napodobit nejdou.
„Je potřeba trénovat i přes zimu a v Čechách to bohužel nejde. Celá příprava je spojená s neustálým kočováním, ať už za podmínkami nebo za nějakými sparingpartnery.“
A v tomto momentu na scénu přichází dodávka – věrný společník na cestách do tréninkových lokalit a na závody. Dříve v ní podstatě žil, teď – s rodinou – už přeci jenom více spoléhá na pevnou střechu nad hlavou.
Karel Lavický a jeho nezbytný pomocník na cestách.
„Většinou bydlím normálně pod pevnou střechou, ale dodávce se nebráním. Když je potřeba, je to jasná volba.“
Druhý domov
Nejčastěji se připravuje ve Španělsku. Ve městě Cádiz si našel svůj druhý domov. Právě tam strávil i zimní přípravu na Tokio.
Tentokrát už s rodinou po boku.
„Cestování bylo poměrně složitý, tak jsme tam byli všichni. Já bych pořád lítal sem a tam, to mi přišlo zbytečný. Víceméně jsme tam byli pět měsíců v kuse.“
V Cádizu mu dělala společnost přítelkyně, dcera a syn. Zatímco tříletý Jeníček ještě nejspíše příliš rozumu z tatínkova větrného zápolení nemá, pětiletá Mařenka už by mohla. Postavil ji táta už na prkno?
„Zatím ne,“ směje se Lavický. „Musí se naučit plavat a začít s takovými těmi základy. Myslím si, že je zbytečný to uspěchat. Děti začínají na lodičkách, kde jenom otáčí kormidlem. Takže nejdřív nějaká malá plachetnička a až potom, v deseti nebo dvanácti letech, na surf.“
Španělskou přípravu si vychvaluje: „Všechno bylo v provozu, dalo se jít do posilovny, samozřejmě i na vodu. Vše proběhlo podle plánu.“
Bude na to sám
Po olympijské premiéře v Londýně a jízdě v zatuchlé zátoce Guanabara v Brazílii ho teď čeká v Tokiu další nová zkušenost – olympiáda v době pandemie.
Nový zážitek to bude i v jiném ohledu.
Zatímco na předešlých olympiádách byla česká jachtařská reprezentace poměrně široká, tentokrát na to bude Lavický sám.
„Je to škoda, protože tam vždycky byla dobrá parta. Mohli jsme si během závodu předat zkušenosti. Teď to bude takový smutnější.“
Jachtařská klání se budou konat v přístavu Enošima, který se nachází několik desítek kilometrů od hlavního města. Lavický ho zná, před čtyřmi roky tam závodil na mistrovství světa.
„Nějakou zkušenost tam mám. Většinou to ale bývá tak, že když někde trénujete a připravujete se na určité místo, tak v závodě jsou ty podmínky stejně úplně jiný.“
Na trénink přímo v Enošimě stejně příliš času nebude...
„Celý ten přístav je zavřený a otevírá se až 14. července. To je zhruba deset dní před první rozjížďkou. Myslím, že by to ale mělo stačit.“
 |
A jaké má cíle?
„Jako správný sportovec bych měl říct, že tam jedu vyhrát, protože i kvůli tomu se ten sport dělá. Že to možná nakonec nedopadne, to se může stát.“
Úvodní odstavec vypráví o završení olympijské trilogie, s tím ale sám Lavický rozhodně smířený není. Myslí i na další díly...
„Končit ještě nechci. Jestli vydržím a kvalifikuji se (do Paříže 2024), to je teď samozřejmě nejasný. Je to ale v teoretickém plánu.“
„Když Jaromír Jágr hraje do padesáti, tak to taky ještě nějaký ten rok asi zvládnu,“ směje se.
