Schází se jich před odjezdem nakonec osm. Pět lyžařů, připravených závodit v Lake Placid v běhu, skoku i severské kombinaci. Doprovázejí je coby kapitán Norbert Lang, dále pak náčelník Svazu lyžařů a usilovný stavitel skokanských můstků Karel Jarolímek a rozhodčí Roman Lang.
Je to ryze česká skupina, sudetoněmecký lyžařský svaz HDW reprezentaci Československa na hrách odmítl. Až v Americe se má k výpravě připojit krasobruslař Walter Langer, žijící a studující v USA.
Ti ostatní se týden plaví na lodi Evropa a prozkoumávají jejích sedm podlaží. Pánové, koukejte, mají tu i hernu, kino a elektrické výtahy. Organizátoři her jim za pomoci firmy Coca-Cola, která se poprvé stává sponzorem her, zajistili lodní lístky s 20procentní slevou.
Také špičkový švédský lyžař Sven Utterström vyrazil na hry lodí, ale dokonce s ročním předstihem. Aklimatizaci poté spojil s tvrdou dřinou lesního dělníka.
Čechoslováci přistávají v New Yorku. Ale... kde je nějaký sníh? Konzul, který je vítá, ujišťuje: „Žádné strachy, sníh bude! V nejhorším případě bude přivezen vlaky z Kanady. Maličkost. Jste v Americe!“
Příběhy ZOHRetro seriál iDNES.cz přináší příběhy slavné, zapomenuté, úsměvné i bizarní 1. díl: Chamonix 1924 2. díl: Svatý Mořic 1928 |
Dobře informovaní Skandinávci nicméně vědí, že v Lake Placid vládne dva týdny před hrami obleva. A tak se Norové raději vydávají za tréninkem do Ski Clubu Norge v Chicagu.
Čechoslováci zatím objevují New York. Páni, vidíte ty mrakodrapy, co to je? A na ulicích... „Provoz je řízen zelenými a červenými světly. Zaplanou-li červená, zůstane celá ulice stát,“ referují domů.
V rozhovoru pro americké novináře si náčelník Karel Jarolímek postěžuje: „Chybí nám tu české knedlíky.“ Krajané jim vzápětí přivezou hrnce vepřa-knedla-zela.
Ještě si dopřejí dvoudenní výlet k Niagarským vodopádům, když už jsou v té Americe, a hurá do Lake Placid.
Do města, které ukradlo zimní hry...
Great design in this poster from the third Winter Olympics in Lake Placid, 1932. pic.twitter.com/KD6NtW9dOl
— The Appendix (@appendixjournal) February 7, 2014
Alespoň tak o tom referují v Kalifornii.
Letní hry pro rok 1932 byly tehdy přiděleny Los Angeles a činovníci Kalifornského olympijského výboru předpokládali, že MOV jim jaksi automaticky přiřkne i ty zimní. V Yosemite Valley, ano, tam budou.
Anebo ne?
Do razantního útoku za účelem získání her se pustil Godfrey Dewey, předseda společenského klubu v Lake Placid, obci s 2900 obyvateli ve státě New York. U šéfů MOV argumentoval, že Kalifornie je zemí slunce a pláží, nikoliv sněhu. Nemají tam ani žádné zkušenosti s pořádáním lyžařských soutěží, tak jim přece nedáte zimní olympiádu, pánové, ne?
Na Deweyho podporu poté vystoupil i slavný polárník Fridtjof Nansen, který Lake Placid navštívil a prohlásil: „Za předpokladu, že budou odstraněny větrné polomy a křoviny, byl by zdejší terén pro lyžařské závody ideální. Zato kdyby se hry konaly v Kalifornii, cestovní náklady výprav by se zdvojnásobily.“
Deweyho úsilí slavilo úspěch. Zimní hry připadly Lake Placid. Marně William Humphreys z Kalifornského olympijského výboru hřímal: „Je to nechutná krádež.“
Kdo by nemiloval Sonju Henie
Pravda, Lake Placid nemělo ubytovacích kapacit nazbyt, pro očekávaných více než 1000 sportovců, další členy výprav a návštěvníky je muselo hledat v širokém okolí. Čechoslováci se ubytují v pronajatém rodinném domku za 3,5 dolaru denně (130 tehdejších korun).
Nakonec to však ani s těmi stovkami sportovců není tak žhavé.
V létě 1931 bylo na tyto hry formálně pozváno 65 zemí. Hospodářská krize však většinu z nich od cesty odradila. Některé požadovaly odložení her o rok, ale MOV je nevyslyšel. Hry budou v únoru 1932!
Dobře, jenže s kým? A jak přilákat diváky?
Avery Brundage, budoucí prezident MOV, navrhoval Deweymu, ať s propagací pomůže i český emigrant Milan Jank se svojí přednáškou: „První a jediný přechod Alp na lyžích“. Dewey návrh odmítl: „Alpské lyžování není pro naše středisko vhodné - a není ani v programu her.“
Na počátku roku 1932 mají organizátoři potvrzenou účast jen od 17 zemí. Navíc Německo stáhlo hokejový tým, takže turnaji hrozí blamáž, protože přihlášena jsou už jen tři mužstva: USA, Kanada a slabé Polsko. Organizátoři tedy uprosí Němce, ať změní názor - a uhradí jim celou cestu. Navíc do Lake Placid pozvou i tým McGillovy univerzity z Montrealu, aby zde s účastníky sehrál exhibiční zápasy (v nichž studentíci porazí olympijskou reprezentaci Kanady i USA).
CEREMONIÁL. Zahájení zimních olympijských her 1932 v Lake Placid.
Celkem se do Lake Placid sjíždí 364 sportovců, z nichž 45 procent je z USA a Kanady. Lidé chybí rovněž na tribunách při úvodním slavnostním ceremoniálu, který navštíví jen 500 diváků. „Prohlašuji třetí zimní olympijské hry za zahájené,“ pronese před nimi Franklin D. Roosevelt, guvernér státu New York a budoucí prezident USA.
The first Winter Olympic Games to be held in the U.S. began on this day in 1932 https://t.co/aRHxmhrJ6J pic.twitter.com/PusvPs0NmT
— The New York Times Archives (@NYTArchives) February 4, 2021
Přesto skromná československá skupinka žasne i v Lake Placid.
Poprvé je na zimních hrách k dispozici krytá hala s umělým ledem pro 10 tisíc diváků, která hostí krasobruslaře a přivítá i závěrečný zápas hokejistů (ty další se konají na otevřeném kluzišti).
Poprvé doprovází volné jízdy krasobruslařek živá hudba v podobě vojenské kapely, hrající „dávno objednané valčíkové melodie, které si ženy poručily“.
Poprvé je pro hry vybudován skokanský můstek s ocelovou konstrukcí. Norská hvězda Birger Ruud na něm ukazuje nejen nový styl bez mávání rukou za letu, ale i technologickou novinku: skokanské lyže s mnohem nižšími špičkami lyží, než jaké mají běžkaři.
Poprvé se koná olympijské rychlobruslení ve stylu Made in USA, tedy s hromadným startem. Pročež se závody mění v bitky, jichž se finská legenda Clas Thunberg v 41 letech odmítne zúčastnit.
HROMADNÉ STARTY. Rychlobruslaři na pětikilometrové trati.
Poprvé (a naposledy) jsou ukázkovým sportem závody psích spřežení.
Poprvé dochází na hrách i na elektronické měření, samozřejmě že ne fotobuňkou, ale „závodníci přejíždějí na startu a v cíli kabel a tento okamžik je registrován počítacím a psacím strojem“.
Ale všechny vymoženosti a novoty zastíní jediná žena.
Sonja Henie!
Zamilují se do ní i českoslovenští lyžaři a jsou pravidelnými návštěvníky jejích tréninků. Na volné jízdy krasobruslařek se pak prodávají vstupenky i za 45 dolarů, přesto je vyprodáno. Norka obhájí titul a „k jejím nohám padají kytice květin jako dík za výkon plný přeskoků, závratného točení a špičkových zvláštností,“ píše americký tisk.
SUPERSTAR. Norská krasobruslařka Sonja Henie.
Už neboxuju, teď jsem bobista
Protikladem k norské ladnosti na ledové ploše je hrůzu budící drsná bobová dráha. Německý čtyřbob z ní v Ďáblově zatáčce při tréninku vyletí do lesa a přistává mezi balvany. Následkem jsou zlomené ruce i zranění páteře. Němci narychlo sestaví druhou posádku, tu však potká stejný osud.
Kanaďany rozhodčí raději ani nepustí na start, dorazili totiž opilí. Snad že si dali panáka na kuráž.
Soutěži kralují Američané se vskutku unikátní posádkou. Pilotem je v ní 48letý Jay O’Brien, který se stává nejstarším vítězem v historii zimních her. Parťáka mu dělá také švihácký Billy Fiske, pohádkově bohatý dobrodruh, jenž se později stane prvním americkým pilotem sestřeleným ve druhé světové válce.
A v bobu sedí i Eddie Eagan. První a dodnes jediný olympionik, který dosáhne na triumf na letních i zimních hrách.
Chudý syn železničního dělníka nejprve se ctí sloužil v první světové válce, pak díky obrovské píli vystudoval práva na Yaleově univerzitě a poté také na Harvardu a přiženil se do nesmírně bohaté rodiny Colgateových. Mezitím se v roce 1920 stihl stát boxerským olympijským šampionem těžké váhy.
„S kamarádem se pak vydali na cestu kolem světa a v každé zemi Eddie vyzval amatérského boxerského šampiona. Cestu dokončil neporažen,“ popisovala pro Sports Illustrated jeho manželka Peggy.
Když dal boxu sbohem, pozval jej na večeři jeho přítel O’Brien. Ten právě přišel o jednoho bobistu ze své posádky a potřeboval jiného siláka. A tak když se milý Eagan vrátil z večeře domů, překvapil svoji ženu sdělením: „Hádej co. Jsem v bobovém týmu USA.“
Před příjezdem do Lake Placid v bobu nikdy neseděl. Ale stejně jako všechno ostatní, co v životě zkusil, šlo mu to tak nějak samo. Tedy když počasí konečně dovolilo, aby trénovali a závodili.
Eddie Eagan is the only person to win a gold medal at both the Summer and #WinterOlympics in different events.
— ʙᴏxɪɴɢ ᴛʀɪᴠɪᴀ ɢᴜʏ (@BoxingTriviaGuy) February 23, 2018
He won the light heavyweight boxing competition in Antwerp in 1920 and steered the US bobsleigh to victory in Lake Placid in 1932. pic.twitter.com/fnPthUqR6T
Leje a leje, pak sněží - a zase padá déšť. Hry v Lake Placid se stávají hříčkou počasí. Na dojezdu skokanského můstku se vytváří jezírko s ledovým škraloupem, kde se k obveselení publika vyválí nejeden lyžař, zatímco některé další zastaví opodál ochranná bariéra ze sena.
Lyžaři, chcete kaši nebo hovězí steak?
Lyžařský maraton na 50 kilometrů musí organizátoři kvůli dalšímu oteplení přeložit do vyšších poloh, o 20 kilometrů dál v pohoří Adirondacks. Šéf trati Harry Baldwin vzbudí o půl třetí v noci svoji partu, se kterou stahují na trať poslední zbytky sněhu. I tak lyžaři ve druhém 25kilometrovém okruhu běží často po kamení a blátě. Po pádech, především ve sjezdech, vzdává dvanáct závodníků.
Aspoň ty chlapce pořádně nakrmíme, jako by si řekli Američané. A tak je pro 32 odvážných běžců na lyžích podle dobových dokumentů na občerstvovací stanici na 30. kilometru přichystáno:
24 citronů
40 pomerančů
16 banánů
6 bochníků žitného chleba
8 tuctů syrových vajec
10 litrů teplého vývaru
5 liber studeného hovězího steaku
2 libry kostkového cukru
voda, ne příliš studená
20 litrů teplého mléka
20 litrů ovesné kaše
20 litrů čaje bez cukru
Československá výprava se po 50kilometrové odysee může jako jediná pyšnit tím, že všichni její lyžaři dorazili do cíle.
Mistr republiky Antonín Bartoň z Vysokého nad Jizerou, nositel vyznamenání norského krále, končí desátý, před ním jsou už jen samí Skandinávci. Jedenáctý dobíhá architekt Vladimír Novák, budoucí územní plánovač hlavního města Prahy.
Ještě lépe si tým vede v severské kombinaci, kde je Bartoň šestý a František Šimůnek osmý.
„A to byl velký úspěch,“ bude po mnoha letech vyprávět Milena Bartoňová, dcera úspěšného reprezentanta. „Soustředění neexistovala, trénoval si každý sám, bez vedení. Většinou po večerech, protože přes den se pracovalo.“
Čechoslováci se z Ameriky plavili domů spokojeni.
Kritizovali jiní.
Šéf her Dewey si za organizaci her přečetl nelichotivá slova i v hodnocení technické komise lyžařské federace FIS: „Příliš mnoho překážek se snažila řešit příliš malá skupinka osob. Pan Dewey se svými autokratickými sklony a dogmatickým odmítáním jiných názorů nedbal a nevyužil rad zkušených lyžařů z řad skandinávských přistěhovalců.“
Jistý švýcarský rozhodčí si přisadil: „Ze závodů se stal cirkus.“
