Jiná mentalita. V Chabarovsku mělo vedení přehnaná očekávání, líčí Lenc

Loni na jaře se poprvé představil na mistrovství světa, poté se premiérově vydal na zahraniční angažmá do Ruska. Nyní má Radan Lenc na dosah další metu, dostal se do nominace hokejové reprezentace pro blížící se olympijské hry. „Samozřejmě jsem byl překvapený, že pozvánka přišla. Jsem šťastný,“ sdělil třicetiletý útočník na středečním setkání s novináři.

Zatímco v minulých sezonách objížděl akce národního týmu poměrně pravidelně, v probíhajícím ročníku zatím dres se lvem na prsou v ostrém zápase nenavlékl. Na Karjalu jel převážně mladší výběr, o Channel One Cup přišel Lenc především kvůli nevoli Chabarovsku.

„Klub moc nechtěl, abychom jeli reprezentovat, takže národní tým tomu vyšel vstříc a netahal nás přes půl světa (do Prahy), abychom sehráli jeden zápas a zase se vraceli,“ prozradil hokejista, který v minulosti hrával za Liberec či Mladou Boleslav.

Věřil jste, že se na olympijskou soupisku dostanete?
Byl to sen. Když byla zamítnuta účast hráčům z NHL, tak jsem si říkal, že by tam nějaká šance mohla být. Myslím si, že máme spoustu kvalitních kluků a kádr je široký. Nebyl jsem o tom přesvědčený, že pojedu, ale v koutku duše jsem doufal.

Jak jste se o nominaci dozvěděl?
Dostal jsem pozvánku a řešili jsme, kdy se mám připojit.

Myslel jsem to tak, jestli to bylo až přímo z nominační tiskové konference.
Samozřejmě jsem na ni koukal. Celkově mě zajímaly všechny věci okolo. Co se týče covidu, tak to bude na olympiádě hodně striktní. Je to na hlavu.

Proč na hlavu?
Můžeme se cítit zdravě, ale na letišti nám vyjde pozitivní test a nepojedeme.

Gulaš má národní tým za uzavřenou kapitolu: Vzali mi vítr z plachet

Nyní se připravujete v malé skupince v O₂ areně. Jaké to je?
Není to úplně standardní trénink, což je pochopitelné. Aspoň si ale pořádně zastřílíme, děláme hodně předbrankových věcí. Jsou to spíš takové dovednostní tréninky, hrozně mě to baví.

Máte nějaká speciální opatření, která musíte dodržovat?
Snažíme se držet takovou mikrobublinu. Jsme s rodinami, ale jsem jen na zimáku, v šatně, nebo doma. V kontaktu jsem akorát třeba s kluky, se kterými chodím na led.

Dá se na pobyt v Pekingu vůbec nějak přichystat?
Něco podobného bylo už na mistrovství světa. Zatím nevím, jak moc se tam budeme moci pohybovat. Uvidíme, co se tam bude dít a jak se bude situace vyvíjet. Budeme dělat všechno pro to, abychom byli negativní a mohli se věnovat svému sportu.

Přitom třeba KHL teď kvůli koronaviru stojí. Jak zatím hodnotíte své první zahraniční angažmá? Ve třiceti jste se vydal do Chabarovsku.
V první řadě je to hrozná dálka, ale není to až tak zásadní. Liga je jiná než naše. Rychlejší, kvalitnější. V tomhle směru je to náročnější, navíc jejich mentalita je úplně jiná. Člověk si musí najít nějakou cestu, jak v tom fungovat. Vedení mělo přehnaná očekávání. Nezačali jsme nejlíp, což stálo trenéra místo. Až po Vánocích se začalo víc dařit, navíc i mně osobně. Atmosféra se uvolnila, už z toho mám lepší pocit.

Roman Ljubimov, Radan Lenc a David Tomášek (zleva) se raují z gólu Amuru Chabarovsk.

Zmínil jste jinou mentalitu. V čem je v Rusku rozdílná?
To by bylo možná na delší povídání. Jsou věci, které by se měly řešit, a to se neděje. Naopak se řeší věci, o kterých by se nemělo ani bavit.

Jak jste reagoval na pozastavení KHL?
Od prosince jsem tam neměl rodinu, takže jsem uvítal, že se soutěž přerušila. Dřív se mohlo odletět domů a připojit se k národnímu týmu. Liga se sice přerušila, ale některé kluby neměly žádné pozitivní případy, takže byly různé spekulace o tom, že se bude hrát. A pak to padlo úplně, do února se nebude hrát určitě.

Pomáhá vám přítomnost dalších Čechů v mužstvu?
Určitě. Michal Jordán už je tam pátým rokem, zná město i lidi v klubu. Kolikrát nám může něco doporučit, třeba nás uklidnit. Nejsme na všechno sami, nemusíme pátrat po všem možným.

Máte čas potkávat se i mimo tréninky a utkání?
Musím říct, že tahle sezona je olympiádou hodně specifická. Zápasy jsou nahuštěné, takže se s kluky vidíme každý den. Tripů bylo hodně hlavně ze začátku sezony, hotelů jsme poznali dost. Teď už je mít nebudeme, už jsme všechno odjezdili, takže můžeme trávit víc času v Chabarovsku. Stejně se s kluky scházíme, zajdeme na večeři a popovídáme o něčem jiném než o hokeji.

Jak jste si zvykl na cestování? V Rusku se na zápasy běžně létá přes několik časových pásem.
Když se letí na západ, je daleko jednodušší se s časem srovnat. Letí se třeba osm až deset hodin, takže se vám den natáhne. Večer padnete unavený do postele. Ale zpátky na východ je to těžší. Trvá čtyři dny, než se srovnáte. V noci se probouzíte a už znovu neusnete. Dá se na to zvyknout, ale na desetileté působení to úplně není.

Rusky se domluvíte?
Ve škole jsem ji neměl, první pravý kontakt s ní byl až po příletu. I když po podpisu smlouvy jsem se nějaké základní věci začal učit, abych se trošku domluvil. Teď už tam není zásadní problém. Rozumím dost věcem, odpovědi jsou ale samozřejmě strohé. Nemůžu říct, že bych po půl roce mluvil plynule, ale co potřebuju, to si vyřídím. Azbuka mi nedělá problém. Noviny si nečtu, ale jinak všechno zásadní zvládnu.

Nebylo by pro vás lepší přesunout se do Číny rovnou z Chabarovsku? Bylo by to blíž...
Trenér se mě ptal, jestli má vůbec cenu do Prahy letět. Je to tam opravdu kousek. Ale byl jsem rád, že můžu letět domů a dát si české jídlo.