Nekonečná kakofonie sanitních sirén.
Kolony vojenských náklaďáků odvážejících rakve.
Pohřby jeden za druhým. Anebo taky žádný, když to situace nedovolila.
Takhle to vypadalo v italském Bergamu - prvním epicentru koronaviru před necelými dvěma lety. Kdo v nádherném historickém městě prožil tuhle počáteční vlnu, na to nikdy nezapomene.
Pro dvě olympijské šampionky z tohoto města - Sofii Goggiaovou na lyžích a Michelu Moioliovou na snowboardu - tyto temné dny z března a dubna 2020 slouží jako zdroj inspirace.
Pohřeb oběti nemoci COVID-19 v Bergamu (16. března 2020)
Za pár dní v Pekingu se budou snažit uctít těch šest tisíc mrtvých tím, že svá zlata z Pchjongčchangu obhájí. Obě to jsou velké kamarádky a zároveň patronky. Goggiaová od minulé sezony závodí s obrysem panoramat Bergama nakresleném na zadní straně helmy.
„Byla to hrozná doba. Měla jsem po sezoně, těšila se na odpočinek a místo toho jsem dva měsíce zůstávala doma a sanitka mi kolem domu jezdila co deset minut. Lidé měli v očích hrůzu, byl to teror. Všichni jsme se báli,“ líčí s odstupem.
Moiolivé zase v březnu 2020 zemřela na covid babička. Rodina kvůli přísným pravidlům ani nemohla uspořádat pohřeb.
I dědeček byl hospitalizován na tři měsíce, než se z nemoci zotavil.
„Bylo to vážně zlé období. Snad jsme se díky tomu něco naučili. Já se rozhodně snažím být lepší. Ať už jako člověk nebo jako sportovec,“ říká snowboardistka.
Forza Italia
Podobně to vlastně vnímá celá Itálie - první vlnou těžce zasažená. Bude chtít navázat na historicky nejúspěšnější hry, vždyť v létě si z Tokia Italové odvezli rekordních 40 medailí včetně zlata z mužské stovky díky Marcelli Jacobsovi.
„Já se na letní hry dívala v televizi a všechny ty úspěchy mi daly motivaci vypořádat se se dvěma nejhoršími měsíci v roce. Tedy s těmi, které trávíme letním tréninkem a v posilovně,“ povídá Goggiaová.
Pomohli i fotbalisté, kteří v létě vyhráli Euro, nebo kapela Maneskin triumfem v pěvecké soutěži Eurovision Song Contest.
„A teď jsme na řadě my,“ říká za všechny Marta Bassinová, mistryně světa v obřím slalomu.
Spolu s Goggiaovou, Federikou Brignoneovou a Elenou Curtoniovou patří mezi největší naděje Italů na medaile z alpských disciiplín. U mužů je to zase Dominik Paris nebo Alex Vinatzer.
Stihne se uzdravit?
I když, je tady pochopitelně ale…
Olympijská šampionka ze sjezdu totiž bude mít co dělat, aby hry opravdu stihla.
Goggiaová už loni přišla o vrchol sezony, když si zlomila kost v pravém koleni a nemohla se účastnit domácího mistrovství světa v Cortině.
Ale vrátila se a v této sezoně byla dlouho dominantní sjezdařkou. Podobně jako Lindsey Vonnová v dobách své největší slávy. Vyhrála sedm sjezdů za sebou, do kterých nastoupila.
Tahle série skončila až v Zauchensee tvrdým nárazem do ochranné sítě. Bylo to první varování, to druhé přišlo o víkendu právě v Cortině. V sobotu ještě Italka triumfovala díky jízdě na hraně ve sjezdu. O den později už u jejího jména svítilo DNF - nedokončila.
Po tvrdém pádu v super-G lékaři odhalili lehké poranění zkříženého vazu, frakturu v holenní kosti, k tomu poranění šlachy. Přesto plánuje hry stihnout.
„Je-li tohle boží plán, můžu jen rozpřáhnout ruce, přivítat ho a přijmout ho. A jít dál,“ napsala si na Instagram.
Původně měla být ona vlajkonoškou výpravy na zahájení her s tím, že při ukončení vlajku zase ponese kamarádka Moioliová.
Jenže zahájení je v programu 4. února a podle italského deníku Gazzetta dello Sport lyžařka přistane v Číně až kolem 8. února, aby pokračovala doma co nejdéle v rehabilitaci.
To Moioliová podobné trable řešit nemusí.
V této sezoně dojela třetí na olympijské trati v Číně v prosinci za Evou Samkovou, vyhrála v Cervinii. Spolu s českou hvězdou snowboardcrossu v posledních sezonách vládne. Z šesti posledních ročníků Světového poháru vyhrála tři.
S Goggiaovou ji pojí velké přátelství. Více se seznámily po olympiádě v Soči, na které se Moioliová ve finálové jízdě nepříjemně zranila. Lyžařka jí tehdy pomohla a od té doby tvoří povedené duo.
Často spolu trénují, jezdí na cyklistické vyjížďky, píšou si, podporují se.
Michela Moioliová (vlevo) se Sofií Goggiaovou a jejich řeč na podporu kandidatury Milána a Cortiny pro hry 2026.
Spolu také před třemi lety přednesly řeč před 100 členy Mezinárodního olympijského výboru pro podporu kandidatury Cortiny a Milána na olympijské hry 2026. Právě jejich prezentace byla následně považována za zásadní bod pro rozhodnutí hry do Itálie znovu vrátit.
Obě by se pochopitelně za čtyři roky rády na domácích svazích ukázaly a třeba tam i ukončily kariéru. Teď ale myslí hlavně na Peking, kde chtějí obhájit triumfy z Pchjongčchangu.
A Bergamu znovu udělat radost.
