Padesát let po mnichovském olympijském masakru se Mark Spitz rozhovořil o svém dramatickém útěku z olympijského města, který mu byl víceméně nařízen.
Při teroristickém útoku palestinského komanda Černé září zahynulo tehdy postupně jedenáct členů izraelského týmu. A Spitz, ač reprezentant USA, byl také Žid.
Proto jej organizátoři a bezpečnostní pracovníci považovali za další možný cíl teroristů.
„Necelých 24 hodin poté, co jsem v Mnichově získal své sedmé olympijské zlato, jsem se ocitl ve zmatku a hrůze, při které přišlo o život jedenáct členů izraelského týmu,“ vzpomíná Spitz s odstupem 50 let. „Ten den se největší sportovní událost změnila v masakr a převrátila mé vnímání sportu na ruby. Trvalo mi mnoho let, než jsem mohl znovu říci, že plně chápu skutečnou inspiraci a sílu sportu.“
Po skončení svého závodního programu v Mnichově povečeřel Spitz 4. září s několika novináři.
Následující ráno dorazil na dopředu plánovanou tiskovou konferenci, aniž by věděl, že ve vesnici došlo k teroristickému útoku, který si tou dobou vyžádal zatím dva mrtvé. A - ač se to zdá nepochopitelné - nebyl o této tragické události svojí výpravou, ani organizátory nikterak informován.
Masakr pod pěti kruhy. Od tragické olympiády v Mnichově uplynulo 50 let |
Proto se vzápětí stal terčem kritiky za některé své odpovědi, v nichž podle naslouchajících nikterak nereflektoval závažnost situace (o které však nic nevěděl).
V té době již bylo rozhodnuto, že pro Spitze bude bezpečnější olympijskou vesnici opustit.
„Po tiskové konferenci jsem seděl ve vesnici na svém pokoji, díval jsem se na televizi a tam se neustále objevovaly komentáře: ‚Domníváme se, že Mark Spitz, který už ukončil svůj plavecký program na hrách, je mezitím v bezpečí v Itálii,‘“ vyprávěl Spitz.
 |
Později se naopak v televizi objevily informace, že byl převezen do Švédska.
„Nevím, jestli to říkali proto, aby případné útočníky zmátli, protože jsem byl stále ve svém pokoji ve vesnici a trvalo několik hodin, než jsme měli definitivní plán,“ přemítal Spitz při svém nedávném setkání s reportéry.
„Usadili mě pak s trenérem na zadní sedadlo auta, řekli mi, abych se skrčil, a dali přes mě deku. Asi po pěti minutách mi sdělili, abych se zase posadil, a odvezli nás na letiště. A pak už jsme seděli v letadle do Londýna.“
Po příletu do britské metropole byl umístěn pod ozbrojenou ochranou do hotelového pokoje.
„Nevěděli jsme, co se v Německu děje, ale když jsme se další ráno probudili, strážný nám řekl, co se předchozího večera stalo, když byli zabiti zbývající sportovci,“ vzpomíná Spitz.
O třináct let později odcestoval do Izraele a setkal se s některými dětmi izraelských olympioniků, kteří tehdy v Mnichově přišli o život.
„Velmi dobře jsme si rozuměli. Zaprvé proto, že jsem Žid, a zadruhé, že jsem byl na stejné olympiádě s jejich otci,“ tvrdil.
Spitz dodatečně podpořil i rozhodnutí, že organizátoři her v Mnichově navzdory mnohým protestům nechali i po teroristickém útoku hry dokončit.
„Věřím tomu, že sportovci, kteří byli v Mnichově zavražděni, by s pokračováním soutěží souhlasili. Už jen proto, aby potvrdili hlavní ideu, kvůli které se konají,“ uvedl pro BBC.
Krutý Mnichov. Před 50 lety palestinští teroristé zavraždili 11 izraelských olympioniků |
V letech následujících pozoroval, jak na olympijské scéně výrazně narůstají náklady na bezpečnostní opatření. Nejprve po Mnichovu a poté ještě razantněji po teroristickém útoku 11. září 2001.
„Olympiády tím dostaly úplně nové rozměry. Všechna ta opatření jsou jednou z věcí, které teď bohužel k našemu životu patří. Jedenácté září potvrdilo, že teroristické útoky se rozhodně neomezují jenom na sportovní události.“
Po ohromujícím zlatém tažení v Mnichově 1972 ukončil Spitz na vrcholu v pouhých 22 letech závodní kariéru, s 33 světovými rekordy na kontě. Na univerzitě v Indianě vystudoval ortodontii, vědu o nápravě chrupu. Angažoval se v reklamě a byl i televizním komentátorem.
V 41 letech mnohé překvapil, když se pokusil kvalifikovat na hry v Barceloně 1992, neměl však už šanci.
Mark Spitz padesát let od mnichovské olympiády
Jeho zdánlivě nepřekonatelný rekord sedmi zlatých medailí z jediné olympiády přece jen překonal Michael Phelps v Pekingu 2008 osmi vítězstvími.
A nyní, ve 72 letech, Spitz přiznává, že ho nadchnul rumunský plavec David Popovici.
„Připomíná mi mě samotného v tom, že jeho tělo není ze silového hlediska úplně vyvinuté,“ podotkl. „Plave volný styl, a to je silová disciplína. Jen si nedovedu představit, co vše bude schopen vykonat.“
