Dva supermani v bílých čepičkách a červených kombinézách, jež už zdálky oznamovaly: Zase ti dva Norové, jeden z nich si znovu jede pro zlato! Na olympiádě ve francouzském Albertville jich získali celkem šest.
Vegard Ulvang a Björn Dählie ovládli všechny tratě.
Desítka klasicky – vítězí Ulvang.
Kombinaci 10 kilometrů klasicky a 15 kilometrů volně ovládne Dählie, Ulvang je druhý.
Třicítka klasicky – vítězí Ulvang, Dählie je druhý.
Bruslařský maraton si podmaní Dählie a o štafetě ani nemusíme mluvit.
Seriál 20 olympiád, 20 příběhů
Zítra 17. díl: Lillehammer 1994 Atentátem k medaili: Nancy Kerriganová kontra Tonya Hardingová, válka na ledu. |
"Ti dva rozmetali celý svět. Co si pamatuju, Norové dali Italům snad půl druhé minuty," vzpomíná Radim Nyč na únor 1992.
Skvělá paměť. Druhá štafeta ztratila minutu a 26 vteřin, přitom finišman Dählie ani nemusel pořádně zabrat, s vlaječkou zastrčenou za trikem se před cílem otočil a poslední metry odcouval. Chtěl pobavit diváky, ale spousta soupeřů to brala jako zesměšnění.
"Jako by urazil lyžařského boha," říká Nyč. O dva roky později na olympiádě v Lillehammeru totiž Dählie ve štafetě prožil vteřiny hrůzy. Jelo se u něj doma v Norsku, fanoušci byli natěšení na vrchol her, ve sněhu tábořili kolem tratě, protože tahle zlatá byla tutová...
Jenže Ital Fauner se v cílové rovince předjet nenechal. "To byla jediná chvíle, kterou bych chtěl vymazat ze svého života," říkal později legendární norský zrzek.
Björn Dählie na olympiádě v Albertville 1992
Jinak by nemazal nic, prožil výstavní kariéru. Získal dohromady osm zlatých a čtyři stříbrné olympijské medaile, v historii zimních her toho nikdo nedokázal víc. O čtyři roky starší parťák Ulvang, chlapík s otevřeným srdcem, zůstal na třech olympijských zlatech, jež vybojoval v Albertville.
"Dodnes nevím, proč měli před světem takový náskok. Vždyť jsme je nikdy neviděli, že by v tréninku jezdili na maximální výkon. Jako by se jen vozili, pak přišel závod a oni utekli všem," vzpomíná Nyč.
Ulvang, jenž se narodil daleko za polárním kruhem v Kirkenes u hranic s tehdejším Sovětským svazem, byl dobrodruh odmalička.
Sjížděl divoké řeky, šplhal po skalách, na lyžích dojel na severní pól, putoval Grónskem, Sibiří, Aljaškou i Himálajem. Dnes pracuje pro lyžařskou federaci a stále lyžuje.
Dählie je na tom podobně. Když si potřebuje vyčistit hlavu, bere lyže a jede. "Rozhlížím se po horách a losi mi přebíhají přes cestu." Firmu s běžkařským oblečením, kterou založil a sám po sobě pojmenoval, pomalu opouští: 90 procent akcií prodal, vyděláno už má. Chce se věnovat dvěma synům a dobrodružství.
