Vykupitelé. Mají po osmi letech přinést USA triumf z velké akce. Na mistrovství světa 2006 se to nepovedlo, na olympiádě 2004 také ne. Hlavní úkol pekingské mise je jasný: vrátit americkému basketbalu jeho hrdost. Byl jen jediný způsob, jak to dokázat. Nebýt moc pyšný.
Teprve když Američané přestali být ke světu přehlíživí, přehoupli se konečně přes semifinále.
"Jsou dva mýty, které je třeba v Americe vyvrátit," napsal server televizní stanice ESPN. "První: Americký tým nemůže prohrát. Druhý: Vyhrát zlatou medaili je snadné."
Přesně tohle pak trenéři vtloukali slavným hráčům do hlavy. Výhra nepřijde sama od sebe. Musíte na ni dřít. "Pokud bychom to nepochopili, vrátili bychom se do časů, kdy jsme byli arogantní, necítili jsme k soupeři respekt," vysvětloval kouč Krzyzewski.
Lekce slušného chování zabraly. Po zápase mohl být spokojen. "Soustředili jsme se na všechny pokyny a dopadlo to dobře," pochvaloval si americký basketbalista Carmelo Anthony.
Hala pekingské univerzity byla plná až po střechu, kromě osamělých ostrůvků amerických fanoušků přála víc Argentincům. Aby bylo jasno, ani oni nejsou nějakým výběrem nejnadanějších farmářů z pampy.
Pár z nich úspěšně působí v NBA. Věhlasem se však takovému Kobe Bryantovi a LeBronu Jamesovi rovnat nemohou. V průměru si basketbalem vydělávají pětkrát méně než Američané.
"Taky ale mají jednoho z nejlepších basketbalistů na světě – Manu Ginobiliho," namítal Krzyzewski.
Jenže zrovna tahle hrozba včera brzy pominula. Ginobili hned zkraje duelu odstoupil, když si zranil kotník. Hra jeho týmu tím zásadně utrpěla.
Američany tak dělí od "vykoupení" už jen jediná výhra ve finále nad Španělskem, které v druhém semifinále porazilo Litvu 91:86. Lehké to nebudou mít ani tentokrát. "Když jsme s Američany hráli naposledy, skončilo to pro nás otřesně," prohlásil španělský kouč Aito Garcia.
"Něco takového se určitě nebude opakovat."
