Přesněji drtivou výhrou. Vstup USA do turnaje skončil 119:62.
„Jedno vítězství je za námi, dalších sedm chybí ke zlatu,“ pronesl Jimmy Butler, hráč Chicago Bulls.
A každý se ptá: Je tohle nějaká nová obdoba Dream Teamu, oné nesmrtelné basketbalové legendy z Barcelony 1992, jejíž slávu sice nikdo nikdy nevyrovná, ale jiné americké olympijské týmy se jí aspoň solidně přiblížily?
Těžko soudit z úvodního zápasu. Chybějí nejslavnější ze slavných LeBron James a Stephen Curry, absencí bylo víc. Ale americká síla je i tak drtivá a totéž platí o přitažlivosti.
„Melo, vidím tě,“ zakřičela do ticha jedna z Brazilek na Carmela Anthonyho, oblíbenou megastar NBA, které mají fanoušky skutečně po celé planetě - včetně Ria, pochopitelně. Později ji napodobil jiný ženský hlas. A další...
„Melo“ Anthony v tom není sám. Durant, jeden z nejtalentovanějších mužů své generace, vládl s 25 body, v týmu jsou až božsky nadaní střelci Klay Thompson či Kyrie Irving, bouřlivák Draymond Green. Jde i o mužstvo mladých hvězd, neboť osm z nich (dvě třetiny kádru) se narodilo v roce 1989 či později.
Nehledě na to všechno diváci dlouho nebyli naplno vtaženi do děje. Často mlčeli. Největší radost měli z košů outsidera, a dokonce si několikrát „na truc“ bouřlivě zaskandovali: „Čína, Čína!“
Hala Carioca 1 se pořádně zaplnila až před půlí; nejspíš i proto, že se fronta na jednu z největších atrakcí letních her táhla až kamsi k cyklistickému velodromu. Pak už Brazilci radostně dupali a rozjížděli hromadný vlnivý pohyb.
Ale stejně byste čekali víc.
Že by se snad už i tento vybraný sportovní chod přejedl?
Po demolici Číny platí, že od roku 2006 USA na mezinárodní scéně vyhrály 69 zápasů za sebou. A pokud se série v Riu nezastaví na čísle 76, což by znamenalo dovršení olympijského hattricku, bude sportovní svět v šoku.
Jejich tým je předurčen k triumfům. K ničemu jinému. Po celonárodní ostudě v Aténách 2004 - jinak pouhý bronz nelze nazvat - vyhrál v Pekingu i v Londýně. Teď má zažít zlatou sambu a je tomu ochoten obětovat mnohé.
Ale i tu show pořád umí, ne že ne. Těch smečí! V americké hře byly cítit nerozehranost a nesehranost, ale i obrovská koncentrace. Při hymně mělo všech dvanáct borců v modrých teplákovkách levou ruku za zády a pravou na srdci, v očích vášeň a odhodlání. Hrát za nástupce Dream Teamu - jakkoli by tohle mohl být třeba spíš Efektivní tým nebo Tým zlatého hattricku - ohromně zavazuje. Každý to ví.
To Číňané vypadali jako roboti, tváře jim zrcadlily obavy, až strach. Ruce se jim kolikrát rozklepaly nervozitou, snadno ztráceli míče.
Kdo by v Riu rád způsobil senzaci na americký účet, potřebuje maximální shodu okolností: kuráž, skvělou formu, výpadek soupeře.
„My ovšem pořád můžeme být mnohem. mnohem lepší. A to by mělo ostatní strašit,“ řekl Anthony.
Vsaďte si, že se kolena nebudou třást pouze Číňanům.
