Pořád je jí teprve čtyřiadvacet, se svými koleny už ale zažila nespočet trablů.
„A pro mě je na prvním místě zdraví,“ říká. I proto o olympiádě v Pchjongčchangu nemluví. Nechce svou rehabilitaci zbytečně uspěchat.
„Těch starostí bylo tolik, že se teď Andrea soustředí hlavně na rehabilitaci. Olympiádu momentálně vůbec neřešíme,“ dodává dvojnásobný mistr světa ve skikrosu a její manažer Tomáš Kraus.
Dcera bývalého legendárního alpského lyžaře Bohumíra Zemana už ve Světovém poháru dojela druhá před dvěma lety ve švédském Äre. Ještě v minulé sezoně zvládla v únoru skončit osmá ve Feldbergu, to už ale celou sezonu kvůli kolenům trpěla.
RADOST NEJLEPŠÍCH. Skikrosařky Andrea Zemanová, Anna Holmlundová a Andrea Limbacherová (zleva) se radují po závodě v Aare.
„Začalo to minulý rok na podzim, kdy mi lékaři začali čistit zničenou chrupavku v kolenech. Vždycky ji vyčistili, já přes bolest fungovala, ale nebylo to ono,“ popisovala akrobatická lyžařka. „Bolelo mě to, i když jsem jenom ležela. Tvořily se tam záněty, jak čéška drhla o stehenní kost a drtila to.“
Až do září přitom Zemanová o příčině problémů netušila.
Operace totiž nepomáhaly, přesto se na čištění obou kolen dostavila třikrát. Její trápení ale neustávalo, proto v létě ani pořádně netrénovala. „Ztratila jsem hrozně moc času, ale snažila jsem se dělat, co jsem mohla – chodila jsem do posilovny, do bazénu,“ vracela se Zemanová k letní „přípravě“.
Až v září přišla radikální změna, když doktoři v čele s Jaroslavem Větvičkou přišli na to, kde je příčina jejích bolestí.
„Ty tři operace, které jsem absolvovala předtím, mi vůbec nepomohly, byly zbytečné. Řešil se totiž následek toho problému a ne příčina,“ vysvětlovala. „Pan doktor Větvička se svým týmem mi nařezal postranní vaz, aby mi čéška zapadla do jamky a zase to správně fungovalo.“
Nejprve přišlo na řadu levé koleno a Zemanová ucítila zlepšení jen pár dnů po operaci. „Ta úleva byla strašná. Už třetí den to bylo lepší než rok předtím.“ Kdyby podobný zákrok podstoupila už loni, možná by teď byla zdravá a chystala se na olympiádu.
„Ale já místo toho lítala po doktorech z operace na operaci, z injekce na injekci. Byl to pro mě takový rok hrůzy,“ líčila.
Jako skikrosařka je na zranění zvyklá. Už měla zlomená žebra, řešila problém s plotýnkami. Trable s koleny ale byly psychicky nejnáročnější.
„Furt jsem doufala v lepší zítřky, které nepřicházely. Náš sport je adrenalinový, všichni víme, že je součástí hry, když sebou člověk sekne, zlomí si ruku. To je ale v pořádku, podstoupíte operaci a víte, kdy budete připravení. Tohle bylo složitější v tom, že jsem nevěděla, kdy budu zase v pohodě,“ vrací se k období nejistoty.
Nyní už se zase usmívá a doufá, že se co nevidět opět postaví na lyže.
A třeba i do toho Pchjongčchangu odjede.
