Pokračuje tak pozoruhodný příběh gólmana, jenž ještě minulou sezonu chytal 1. ligu, pak ale oželel exotickou dovolenou na Kubě, po skvělých výkonech v přípravě se stal nečekanou reprezentační jedničkou na mistrovství světa a teď se zúčastní i olympiády.
Co se vám teď, pár desítek minut po zveřejnění nominace, honí hlavou?
Jsem neskutečně šťastný. Jsou to takové smíšené pocity - samozřejmě, převládá ohromná radost, ale na druhou stranu pořádně nevím, co si myslet. Je to ohromná čest.
Upřímně: byl jste nervózní?
Myslel jsem, že budu v klidu, ale nakonec jsem byl fakt nervózní. Nějakou dobu jsem žil v nejistotě a čekal, jak to dopadne: věděl jsem, že šance existuje a že už by taky nemusela nikdy jindy přijít. Jsme ohromně rád.
Bral jste to jako souboj 50:50 vy vs. Marek Schwarz z Mladé Boleslavi? I trenér přiznal, že vybíral mezi vámi dvěma.
Věděl jsem, že nemám nic jistého. Jsme s Markem kamarádi, kdyby se na hry do Vancouveru dostal on, přál bych mu to. Ale jasně, nebudu nic zakrývat: jsem samozřejmě rád, že to vyšlo na mě.
Přijde nějaká oslava? Neměl jste nachystané třeba šampaňské na přípitek?
Právě že ne, zrovna jsem dobral antibiotika, takže nemůžu pít alkohol. Ale zítra bude silvestr, tak to spojíme v jedno. Žádné velké oslavy nechystám, určitě si na to však připijeme.
Myslíte, že hlavním důvodem, proč jedete do Vancouveru, bylo letošní mistrovství světa, kde jste se stal nečekanou jedničkou?
No já nevím, jestli mi to pomohlo až tak výrazně…
… Nebuďte skromný, vždyť vás za něj při nominační tiskovce chválil i trenér Růžička.
No jo, jenže já už jsem se pak nehnul od telefonu. Jakmile zaznělo moje jméno, další věci jsem neslyšel. Mistrovství světa, to byla čest, ohromná zkušenost. A taky velký zlom v mojí kariéře.
