„Už jsem si myslel, že to je prokletí. Vždycky jsem byl jeden zápas od olympijských her, ať už do Londýna, Ria, nebo teď Tokia. Jsem rád, že jsem to konečně urval,“ jásal s rozbitým nosem poté, co se na turnaji světové kvalifikace v Sofii dostal přes Litevce Laurinaitise do finále. A tím i pod pět kruhů.
Klíčové bylo, že mě trenér Václav Scheiner nechal před turnajem celý týden doma s rodinou, ať si vyčistím hlavu. A byl jsem v psychické pohodě
Artur Omarov po postupu na olympiádu
Zápasník s dagestánskými kořeny, jenž přišel s maminkou do Česka ve svých třech letech, už do boje o zlato ve váze do 97 kg nenastoupil, aby si zranění nezhoršil. Po pondělním návratu z Bulharska jej vítali blízcí na letišti transparentem Vítej doma, bojovníku! „Klíčové bylo, že mě trenér Václav Scheiner nechal před turnajem celý týden doma s rodinou, ať si vyčistím hlavu. A byl jsem v psychické pohodě,“ líčil ve videu Svazu zápasu České republiky.
Dvaatřicetiletý tvrďák měl v hlavě zkrat na letošním evropském šampionátu, kde nezvládl úvodní zápas s Ukrajincem Savetou. Soupeř duel dokončil s ovázaným nosem i hlavou.
„Hrozně jsem se z toho poučil. Soupeř mě tehdy po pěti vteřinách vyprovokoval a já neudržel nervy. Hlavičku a rameno jsem mu vrátil, tím mě diskvalifikovali,“ vrací se do dubna. „Vnitřně jsem měl takový vztek a nechuť zápasit, chtěl jsem mu v tu chvíli utrhnout hlavu. Ukrajinec začal couvat a nepřistoupil na můj agresivní styl. Proto jsem si na kvalifikaci dával pozor a strašně jsem se bál, abych nedostal trestné body.“
Nedostal, protože dodržel taktický plán. A pak mohl slavit. „Šestkrát jsem stál před prahem, teď to vyšlo. Úžasné,“ svítily čerstvému olympionikovi oči.
 |
A šťastný byl i reprezentační kouč Václav Scheiner. „Jako trenér jsem přišel zpátky po patnácti letech a slíbil jsem, že vrátím český zápas na olympiádu. Bylo to hodně velkohubé, jak jsem zjistil během těch let. A teď jsem splnil, co jsem slíbil. Tedy splnil to Artur,“ zářil Scheiner. „Strašně jsem věřil, že ten rozhodující zápas vyhraje. Ale kdyby mi někdo řekl, že vyhraje na techniku, tak tomu bych doopravdy nevěřil. Na co sáhl, to se mu podařilo. Soupeře přejel,“ chválil.
Po postupu Omarova se trenér neubránil slzám, i se synem se objal, je rozhodčí. „Bylo to emoční, řekli jsme si, že pojedeme spolu na olympiádu. A začíná to vypadat reálně. Beru to jako nejlepší dárek k 66. narozeninám, možná nejlepší v životě, co jsem dostal. Tohle je vážně obrovské,“ rozplýval se kouč.
Omarovi postup přál i za jeho nezdolnost. „Artur šestkrát zažil, že mu chyběl jeden zápas, ale nevzdal to. A sedmička je moje šťastné číslo,“ usmíval se Scheiner, jenž je zpátky u reprezentace pět let. „Dřív jsme vozili medaile skoro z každé světové soutěže, brali jsme úspěch jako samozřejmost. Těch pět let, která mám za sebou po návratu, nebylo tak veselých, začali jsme si vážit každého drobného úspěchu, osmých nebo sedmých míst. Postup na olympiádu, to je zase špička.“
